Konec hodování?

Rýsují se mi v hlavě určité plány týkající se finančních priorit, které pravděpodobně ovlivní i položku pracovně nazvanou "drinkeating out". Nemyslím si, že bych momentálně chtěla tenhle požitek totálně vyškrtnout ze života (alespoň že lahváče jsem chytře přesunula do sekce "potraviny"), ale jistá omezení gurmánského budgetu to asi přinese. Níže bych se při této příležitosti ráda podělila o exkluzivní a dosud nezveřejněná svědectví našeho hodování za posledních pár měsíců.

Snídaně ve vlaku. Pohled z přítelovy strany, za mě párky ke snídani fakt ne-e. :- )

Začněme tedy něčím lehčím. Tohle je část speciálního detoxikačního menu ze Secret of Raw. Jakmile se o něm L. dozvěděl, tak ho prostě musel mít, a já se po úvodním zdráhání uvolila, že ho s ním absolvuju také. Celé menu zahrnovalo: česnekový krém s marinovanou cibulkou ("ta polívka bude vlastně studená, co?"), karbanátek z červené řepy s rukolovým pestem, marinovanou růžičkovou kapustou a brokolicovým salátem, mangovo-avokádový krém s hruškovou polevou... jo a ještě ananasový fresh se zázvorem. Já jsem zvládla jen ten karbanátek a nebylo to špatné, akorát je to celkem nadýmací varianta. Polévka a fresh na mě byly moc ostré a ovocný krém, resp. ta část, kterou jsem ukořistila, byl fajn.

Ještě chvilku to bude zdravé. Ve Vsetíně v pivovaru Valášek, který mimochodem rozhodně doporučuji, jsem si dala pokrm se skromným názvem "rajče s mozarellou a bazalkou (olivový olej, toust)". Zatímco o pivu jsem tušila, že bude skvělé (a všechny ochutnané druhy očekávání splnily), od kuchyně jsem toho moc nečekala a byla jsem dost mile překvapená, tohle bylo jídlo přesně pro mě. :- )

Ze Vsetína jsme pokračovali do přerovského Parníku. Ten mě bohužel pivně celkem zklamal. S jídlem jsem byla spokojená a mohla si užívat poslední chvilky zdravého stravování.

Pak už to zas tak zdravé nebylo. Ale v máku je hodně vápníku!

*

Čas na srdeční záležitost... toto je můj letošní první (a zatím i poslední) burger Campania z Meat & Greet. Úžasnost. K sežrání. Abych se trochu zchladila, tak si můžu připomenout, že jejich styl coleslaw (no, prostě fialový) rozhodně neupřednostňuju a salát byl taktéž slabší. Asi jako když jsem si tam jednou dala k obědu nějaké hovězí s rýží a už jsem poučená, že je rozhodně lepší držet se při objednávání toho, co umí nejlíp.

Pěkně se nám to zase posouvá na druhou stranu gastronomického spektra. Nedávno mě napadlo, že bychom zas někdy mohli do pivovaru v Kostelci nad Černými lesy, což je dost sympatická hospoda s kamnama, tmavým pivem Černá svině, polotmavou Vycpanou vydrou (měla jsem poprvé a mňam!) a dalšími pivy z minipivovarů. O typické kuchyni si můžete udělat obrázek z obrázku níže – zrovna probíhala zvěřinová akci, ze které jsme byli loni nadšení (o trošku víc než letos), ale vyplatí se tam zajet kdykoliv.

*

Ještě vyloženě žvanec na konec. Stalo se mi před Vánoci, že jsem se ocitla na hlaváku s naprosto krizovou hladinou cukru a nevím čeho všeho ještě, ale musela jsem něco sníst HNED. Takže tohle je Claus, seznamte se...

Claus je kamarádem méně lákavého Santy, kterého jsem si nevybrala, protože hovězí vs. kuřecí byla celkem jasná volba. Tahle věc byla úplně hrozně příšerně drahá i na poměry hlaváckého Burger Kingu, což mi v tu chvíli bylo ale úplně jedno. Abych nebyla zas tak nefér, to maso bylo fakt obrovský a vlastně to jako celek nebylo zas tak hrozný, akorát mi tam vadila výrazná kečupová chuť (což mi vadí i u kvalitních burgerů). Účel splnil, mohla jsem zas začít normálně uvažovat a nechápat, proč jsem si tam alespoň nedala něco levnějšího. 

Momentálně chci víc šetřit a tím pádem víc vařit, tak jsem na sebe zvědavá... ano, je to celkem napínavé, jestli se konečně naučím zas nějaké nové recepty kromě těch asi čtyř, které vařím furt dokola, takže mi držte palce. :- )