Než jsem zvládla sepsat celou dovolenou, stihla jsem pár gastrozážitků – T-Anker, Únětický pivovar a Street Food Jam. Protože jíst se musí, že jo. A až teď jsem o svém vzrůstajícím zájmu o jídlo (a žrací akce :- ) začala přemýšlet v tom smyslu, že se vlastně dost hodí mít v oblibě nějakou činnost, kterou člověk beztak musí vykonávat. Spánek už miluju (kromě spánkové paralýzy), tak teď jídlo. A možná se někdy i dopracuju k tomu, že o tom budu schopná říct víc než "bylo to dobrý / nebylo to dobrý".
Přišel zas ten den v roce, který sice moc neslavím, ale mám alespoň šanci nechat se od L. pozvat, kamkoliv chci (ďábelský smích). Takže T-Anker, což je restaurace s terasou na střeše Kotvy s dobrým jídlem a pivy z minipivovarů. Měla jsem jedenáctku Luž ze Cvikova a dvanáctku T-Anker z Břevnova. K jídlu flank steak s opečenými bramborami (259 CZK), který ušel, ale tak nějak jsem ho na tomto místě čekala lepší. L. si dal burger, který vypadal a podle jednoho kousnutí i chutnal fakt dobře, takže až se tam dostanu příště, tak si ho určitě chci dát (pokud tam nebude ještě něco pro mě zajímavějšího, ale to nepředpokládám :- ) Místo je to fakt příjemné (a s pěkným výhledem pochopitelně), akorát obsluha chvílema trochu nestíhala.
Jednu neděli jsme po necelém roce vyrazili zas do Únětického pivovaru, opět z Roztok u Prahy přes Tichý háj, což je moc pěkná procházka, akorát tam bylo trochu moc cyklistů. Vzadu na dvoře pivovaru právě probíhal festival ukulele se vstupným 500 Kč, což jsem si fakt nedokázala představit, za co jako (akceptovala bych to, kdyby pozvali ze záhrobí Holzmanna a předváděl tam svoji scénku Ukulele ("a kde bydlí ten pak Kulel?" :- D Nicméně toho jsme si nemuseli všímat a mohli se soustředit na pivo a jídlo. Dala jsem si nejdřív desítku na osvěžení a pak dvanáctku. Potvrdily se dvě nepřekvapivé věci: desítka mi chutná víc než dvanáctka a u zdroje mi chutná daleko víc než na některých místech v Praze. K jídlu měli speciální nabídku, já si dala vepřovou kotletu s pečenými bramborami (zas obří, někdo se mě poslední dobou snaží těmi porcemi zabít) a L. salát s tofu.
2. 8. 2015 – Street Food Jam&n/...
Po veleúspěšné a veleúžasné akci Street Food Festival na Nákladovém nádraží Žižkov, o které jsem psala zde, se v průběhu léta konají menší Street Food Jamy před Crossem. V Crossu jsem nebyla pěkně dlouho, přitom tam mají dobrý pivo a fajn zahrádku. Na akci bylo zhruba nějakých deset stánků a jeden s pivem a přiměřené množství lidí. Nejprve jsme obešli všechny stánky, což netrvalo dlouho, a zarazili jsme se poblíž stánku, kde měli dim sum. Záhy nás odchytila paní a vysvětlila nám, že se jedná o nějaké tradiční čínské knedlíčky. Stánek byl projektu Tamarind Tree a měli to celkem dobře vymyšlené s tím, že pánové připravovali jídlo a paní odchytávala lidi. Knedlíčky měli masové (já měla kachní) i vegetariánské (se zeleninou, což si dal L.) a měly se jíst hůlkami. L. ten kus strčil pomocí hůlek rovnou do pusy, ale já si ho chtěla nějak rozporcovat, což byla chyba. Nakonec jsem to vzdala a použila ruce, takže moje první použití hůlek nebylo moc úspěšné :- ) Jinak vzhledem k tomu, že se asijské kuchyni obvykle vyhýbám jako čert kříži, to bylo celkem dobré. A nezvyklé.
Následně jsem si vyhlédla stánek s brazilským jídlem Food On The Move, kde měli sendviče. Dala jsem si sendvič Churasco s kousky argentinského hovězího ořechu, pak tam byl myslím salát, rajče... bylo to dobré, ale ono to prostě vypadalo jako burger (bylo to v normální sezamové bulce), ale pak tam nebylo mleté maso (protože to byl sendvič), takže nakonec jsem díky tomu spíš měla chuť na burger. Což je samozřejmě spíš taková ze srandy myšlená výtka.
L. měl cosi (prý palačinku s tofu a vietnamskými bylinkami, což mě teda nezaujalo) z No Pho (tento den byl stánek veganský) a nakonec jsme si tam dali i dezert, což bylo mango, liči, nějaké želé z agaru nebo co a bazalkové kuličky (? paní mi to všechno vyjmenovala a trochu jsem se ztratila) s kokosovým mlékem. Tak líbilo se mi, že to byl dezert bez smetany (protože třeba vedle panna cotta vypadala lákavě, ale bohužel no), a byl správně obskurní a celkem dobrý.
K tomu všemu jeden Lobkowicz a stačilo to takhle, je to celkem časově a finančně nenáročné :- ) Příště nám to snad zas vyjde. Pak chtěl L. do bubenečské nádražky na jeden Podkováň, tak jsme se tam prošli skrz Stromovku. Je to taková klidná nádražka (taky už tam nic nezastavuje) s venkovním posezením, kde jsme svou přítomností asi narušili mikroflóru místa přítomným důchodcům. Nakonec tam zbyl jen jeden, kterého jsme pak viděli z vlaku, jak si dává další. Holt držák :- )