United Islands, Apetit Piknik a Pivo na Náplavce
V sobotu 20. června 2015 jsem oželela výlet do přírody ve prospěch pár open-air pražských akcí, jmenovitě United Islands, Apetit Pikniku a Piva na Náplavce. A chtěla jsem toho stihnout samozřejmě co nejvíc a kvalitního.
(Stage nakřivo)
Brzký start v podobě odchodu z domu už před dvanáctou se myslím povedl jen díky biči, který na mě upletli poletíme? a jejich koncert v 13 hod. na Kampě. Nicméně jsem vymyslela, že ještě předtím se stavíme na Pikniku v Grébovce, ulovíme něco k obědu a po koncertě se tam případně vrátíme, když nás nabídka zaujme. Plán během hodiny to bleskurychle projít, něco si vybrat a vystát frontu, sníst to a dojet do Kampu byl trochu předimenzovaný, nicméně mně se podařil uspokojivě: ulovila jsem domácí těstoviny s rajčatovým pestem z Pasta Fidli, kde nebyla taková fronta. Těstoviny dobré a celkem jsem se tou degustační porcí pro danou chvíli najedla. L. měl s tímto plánem kvůli své chronické nerozhodnosti menší problémy a nakonec získal jen mrňavý exoticky vypadající příšerně drahý salátek s papájou (ano, SaSaZu), ale prý ucházející, mně to celkem nic neříkalo.
Pak tedy úprk dvacetdvojkou na Kampu (hodila se pro UI speciálně zřízená zastávka Festivalová) a příchod s mírným zpožděním na zmíněný koncert poletíme? Čas nebyl zrovna ideální, lidi byli vlažní a neopilí. A já taky, jelikož jsem si chtěla počkat s pivem na náplavku. Hráli hodně novějších věcí, které jsem neznala, a z těch starších ty největší vodrhovačky (Mařena, Fousy). A pak se rozbilo banjo. Takže playlist zřejmě narušen, zpěvník vytáhnut a zkáza dokonána. Trochu to zachránily Holky pitomý na závěr a po celou dobu samozřejmě přítomnost božského houslisty Vojty.
Co dál. Na druhé kampské stagei začalo něco tureckého, podivného a intenzivního (Mr. Mina). Takže zpět na Grébovku dojíst se a v plánu vrátit se možná na Lenku Dusilovou v 16. hod. Na žrací akci jsem byla poprvé a měla chuť udělat to pořádně. Což v praxi znamenalo, že jsme si tedy konečně zevrubně prohlédli, co tam všechno je, ušli snad několik kilometrů a pořád měli hlad. Velmi lákavě vypadal stánek Beef & Burger, ale bohužel tam byla naprosto pekelná fronta, takže volba padla nakonec na Blue Cheeseburger ze Sweet & Peppers Days.
A vážně, bulka byla nasládlá a zbytek řádně okořeněný, maso tak nějak medium well (ještě že tak), a sice to nebyl úplně můj typ burgeru, ale byla jsem spokojená. L. si dal nějakou marockou polévku z Polévkárny (prý dobrá a ostrá), nemaskovanou zeleninu v mističce z našeho známého Secret of Raw a pak dezert z Missue Raw Food. Já nechtěla ořechy, tak jsem si dala u Tytyny malinové brownies. A pak zjistila, že v nich jsou ořechy. A celkově jsem z dezertu nebyla zas tak nadšená; holt jsem z toho sladkého na rozdíl od slaného nic moc neznala a jednalo se o náhodný výběr. K hudebnímu programu: v poledne tam byli The Brownies, což jsem nestihla vnímat, a odpoledne San Set, což byl dost retro pop-rock s ucházejícími i slabými chvilkami.
Jelikož jsme Lenku Dusilovou nestíhali, zamířili jsme na (konečně) Pivo na Náplavce. Akce mě dost mile překvapila (na pivním festu jsem byla taky poprvé, což sama nechápu) – sice spoustu lidí, ale koncentrace menší než 10 hipsterů na metr čtvereční (tak jako minule na koncertě), našli jsme si pak super místo na lodi. Zakoupila jsem si festivalovou třetinku za 60 CZK a obešla nejdříve ověřené a oblíbené minipivovary, na které jsem dlouho nikde nenarazila. Takže zvíkovská jedenáctka a starokladenská dvanáctka. Mňam. Z hudby hráli Jazz in flagranti, slyšela jsem jen Don't Know Why od Norah Jones (dost podařené), tak nevím, jestli byla i nějaká vlastní tvorba. Pak Krásné nové stroje, které rozhodně zaujaly, a budu je chtít prozkoumat blíže (první dojem bych označila jako Sdružení rodičů a přátel RoPy na speedu). Další pivo byla náhodná volba, a to dvanáctka z Topolan (minipivovar Lišák), o kterých jsem v životě neslyšela (prý jsou u Vyškova). Tak to žádná hitparáda, ale ještě šlo. A pak na cestu konečně polotmavý, kterých jsem tam moc neviděla, a to z ústecké Rychty (ano, obsluho, vím, že je to patnáctka, a nebojte, nezpůsobí mi to žádnou újmu :-D Pivo se jmenovalo Magor, bylo moc dobrý a vzala jsem si ho s sebou na cestu (výhoda zakoupené třetinky, i když si s ní člověk na ulicích může připadat trochu zvláštně).
Rozhodla jsem se totiž, že se vrátíme na Islands, tentokrát na Dětský ostrov, a z nostalgických důvodů se zúčastníme koncertu PSH Live Band (kdo neposlouchal v určité fázi puberty hip-hop nebo je hudební snob, ať klidně hodí kamenem). Plán to byl hezký. Před vstupem na ostrov jsem si ale s panikou uvědomila, že tam asi budou nějaký hopeři (a že ten areál bude AŽ TAKHLE našlapanej, jsem vážně nečekala). A pivo došlo a gambáč si po těch pivních orgiích fakt dávat nebudu, že jo. Nicméně osazenstvo bylo v pohodě a místo k životu jsme si v davu taky urvali. A k hudbě (jo, budu tomu tak říkat): L. trefně (a trochu překvapeně) poznamenal něco ve smyslu, že texty jsou na prd, ale hudba se dá. Za mě teda víc než dala, sice teda z Repertoáru, který jediný znám, hráli minimum věcí (poznala jsem jen Prahu, takový nějaký electronický remix 2015, celý to bylo k velkému prospěchu kvalitě dost electronický), ale i když jsem ty věci neznala, tak mě celý koncert dost bavil.
No a závěr se zvrhl do lehce zoufalého pobíhání s podtextem kde ještě seženem dobrý pivo a jídlo. Na Střeláku jsem měla jakýsi gruzínský kebab, na Náplavce, kde už to depresivně všichni stánkaři balili, Bakaláře a zakončila jsem to dalším malým (Matuška California) v Časech s pocitem, že vytřískat z tohohle dne co nejvíc a kvalitního se nám celkem povedlo.