Po čase jsem na něco kývla a byl z toho fakt zážitek. Kolegové se na obědě zmínili, že jdou příští týden lézt na stěnu. Tak říkám, že jsem na tom nikdy nebyla, ale že bych to vlastně možná chtěla zkusit (teoreticky, někdy v budoucnu). A oni na to, ať jdu s nima. Cože? Už příští týden? Ne až třeba za rok? No necítila jsem se na to zrovna připraveně. :- D Po x týdnech zkouškového, kdy jsem podnikala jen výlety do hlubin mentálního a fyzického vyčerpání jsem byla z představy takové sportovní aktivity lehce nervózní. A bylo jasné, že mi budou muset kolegové věnovat dost pozornosti, aby mě naučili nějaké základy toho, jak se tam nezabít, a že budu za úplnou lamu. Ale lákalo mě to, tak jsem tam s nima nakonec fakt vyrazila...