|
Na sobotní dopoledne jsem měla původně naplánovanou návštěvu hradu Grabštejn a pár dalších drobností, ale L. objevil na poslední chvíli jakousi jízdenku Nisa, na kterou se dalo jezdit vším možným v tom regionu, tak jsme ji využili. Svezli jsme se z Zittau parním vláčkem po úzkokolejce, trochu se prošli v Zittauer Gebirge no a odpoledne jsme podnikli výlet do Frýdlantu – klíčová slova věž, žebra a pivo.  |
|
A je tu konečně pokračování a nějaká akce. V pátek jsme se po královské snídani svezli busem pod Ještěd a začali s ním hrát hru "chyť si mě". Asi dva týdny před odjezdem jsme se dozvěděli, že probíhá výluka na tramvajových tratích, což ovlivnilo například právě zastávku před naším penzionem a trať na Ještěd, kam jezdily místo tramvají busy. Když na to L. přišel, tak se mu zhroutil svět (to ani moc nepřeháním) a chtěl celý pobyt přeplánovat na jindy. Dělala jsem si z něho kvůli tomu trochu srandu, že je to přece skoro jedno, když tam jezdí náhradní doprava. No, tak to byl můj první velký omyl. Netušila jsem, jak je ta trať pěkně vesnická, vede hezky do kopce a dojede se tak blízko Ještědu. Tak jsem musela nakonec souhlasit, že tramvají by to opravdu mělo daleko větší kouzlo a myslím, že jsem asi slíbila, že si tam ještě letos zajedeme :- ) Ještě že to máme kousek.  |
|
Jsem fakt ráda, že tahle dovolená byla naplánovaná už delší dobu, než začal ten blázinec v práci a ve škole, kvůli kterému nestíhám některé zábavné věci, například psaní článků na blog. Každopádně ubytování v Liberci bylo domluvené, dovolená zadaná, takže jsme ve čtvrtek 5. května navečer vyrazili na sever. Do Liberce je tak skvělé spojení vlakem, že jsme i my jeli žlutobusem. Ten je sice v pohodě, ale stejně vnímám jako lehký handicap, že vlakem to trvá tak dlouho a ještě s přestupem. Výsledný dojem z té oblasti byl totiž takový, že jsem po příjezdu žhavila bezrealitky.cz a zjišťovala cenovou relaci místních bytů. :- D Ale to je jen takový můj koníček a příštích pár let to stejně není aktuální. Nicméně se Liberec úspěšně zařadil po bok například Olomouce a Českých Budějovic, které tak nějak považuju za místa, kde by to teoreticky šlo.  |