Jsem fakt ráda, že tahle dovolená byla naplánovaná už delší dobu, než začal ten blázinec v práci a ve škole, kvůli kterému nestíhám některé zábavné věci, například psaní článků na blog. Každopádně ubytování v Liberci bylo domluvené, dovolená zadaná, takže jsme ve čtvrtek 5. května navečer vyrazili na sever. Do Liberce je tak skvělé spojení vlakem, že jsme i my jeli žlutobusem. Ten je sice v pohodě, ale stejně vnímám jako lehký handicap, že vlakem to trvá tak dlouho a ještě s přestupem. Výsledný dojem z té oblasti byl totiž takový, že jsem po příjezdu žhavila bezrealitky.cz a zjišťovala cenovou relaci místních bytů. :- D Ale to je jen takový můj koníček a příštích pár let to stejně není aktuální. Nicméně se Liberec úspěšně zařadil po bok například Olomouce a Českých Budějovic, které tak nějak považuju za místa, kde by to teoreticky šlo.
Zpětně zjišťuju, že jsem o Liberci věděla úplný prd. Mluvilo se o něm hlavně ve spojitosti s aqua a IQ parkem. A že tam je poblíž Ještěd. Ale prostě mi nedocházelo, jak je super, že jsou ty hory tak bezprostředně blízko, že se ten Ještěd tak pěkně tyčí a je všude vidět, že... Ale tak od začátku.
Vystoupili jsme z busu na Fügnerově a šli nakoupit do Tesca. Poprvé jsme totiž zvolili low-costovou ubytovací možnost, a to penzion nenabízející snídaně. Po loňském traumatickém zážitku se snídaňovými bagetkami v Ostravě jsme usoudili, že si hotelové snídaně můžeme udělat daleko víc podle sebe a hlavně levnější než za 130 Kč za osobu (nabídka jiného penzionu). Hledání ubytování bylo celkově vtipné. Člověk narazí na spoustu obskurností, zvlášť když hledá bezkonkurenční poměr cena/kvalita – tak třeba jsem narazila na penzion za super cenu, ale pak jsem na fotkách zjistila, že má vanu v ložnici hned vedle postele. Eh? Další peckou byla záhadná sekce Krátkodobé ubytování, ze kterého se vyklubal pronájem pokoje na 1 či 2 hodiny. Ve vší diskrétnosti. Nabídka "romantické přípravy pokoje" v jiném zařízení už proti tomu byla naprosto neškodná.
Nakonec jsem zvolila penzion Albena, protože vypadal celkem v pohodě, byl blízko nádraží a majitelka byla po telefonu sympatická. A neber to, za pětikilo za noc pro oba. :- ) Tak jsme byli uvedeni do našeho víkendového bytu, který zahrnoval chodbu a dva pokoje, které mají společnou kuchyňku a sociální zařízení. Při výběru jsme trvali na vlastním sociálním zařízení, ale v tom druhém pokoji nikdo nebyl, takže se zdálo být vše v pořádku. Najednou majitelka povídá, že se tu teď opravuje ta tramvajová trať (o tom později) a že "v neděli přijedou chlapi a stráví tu s vámi noc". A pak půjdou kopat tu trať. Ještě nám doporučila rozhlednu Výšina ve stylu "běžte se podívat na Výšinu, je to tam fakt pěkný", na což já říkám, že už tak nějak máme všechno naplánovaný, a ona na to "ale tam je to fakt pěkný!". :- ) Tak jsme jí vše odkývali, rozloučili se a najednou L. začal přemítat, jestli tím jako myslela, že ty dělníci budou přímo tady v tom druhým pokoji a budou s námi sdílet tu kuchyňku a sociální zařízení? Dveře do koupelny ani nešly zamknout atd. Tomu se mi nechtělo věřit, protože jsem si přece výslovně zamluvila pokoj s vlastním sociálním zařízením, ale tak trochu mě nahlodal, tak jsme se jí šli radši zeptat. Majitelka se začala hrozně smát, že to takhle nespojuje a že tím myslela, že budou prostě někde v baráku. Uff :- D
Teď brutálně upřímně o tom penzionu. Mezi nesporné výhody patří zejména cena, milá a ochotná majitelka a příhodná poloha poblíž nádraží. Pod okny by normálně jezdila tramvaj, kdyby neopravovali tu trať, takhle tam jezdily busy, ale dopravní dostupnost každopádně skvělá. Nevýhodou bylo třeba to, že je to takový ten barák, ve kterém je i ve vedru příjemně, ale takhle na jaře tam byla příšerná zima. První noc jsem tam hrozně promrzla a kritické to ještě bylo s mokrýma vlasama, ale zas by mi přišlo blbý žádat o to, aby v květnu topili, když jsme stejně brzy ráno vypadli a přišli večer. A přežila jsem to naštěstí ve zdraví. Jinak taková ta kritická místa jako podlahy, vana, WC atd. byla uklizená, ale celkově by to tam potřebovalo generální úklid, vysmýčit pavučiny a přehlížené kouty, nádobí bylo celkem omšelé a tak. To jak jsem zvyklá na určitý standard z hotelů, no, ale vzhledem k ceně a klientele to bylo asi celkem odpovídající. Je to ideální pro někoho, kdo je ochoten slevit z nároků na pohodlnost a kvalitu výměnou za super cenu. Člověk tam má celý ten byt pro sebe, naprosté soukromí a na nádraží kousek pěšky. V případě potřeby i troubu, pračku a tak. A v létě tam bude asi fakt super chládek. :- )
První noc jsme tedy nějak překlepali a ráno si udělali královskou snídani. Nakoupili jsme si kváskový chléb, šunku v řeznictví (kterou kupujeme párkrát do roka), máslo (taky normálně nekupujeme), sýr (tak ten kupuju furt), ovoce, zeleninu a doma jsem upekla perník. K pití naše oblíbené čaje a jablečný mošt. Nějak jsme měli pocit, že jít v hotelu na připravenou snídani je pohodlnější, ale ono to vlastně vyjde celkem nastejno, stejně si ten chleba musím sama namazat apod. Takhle jsme se ale mohli nasnídat sami v klidu a hlavně kdykoliv, což se hodí, když potřebujeme vyrazit například v sedm a hotelová snídaně je v lepším případě od půl osmé. Takže vlastní snídaně byly určitě dobrý krok a drinkeating out jsme si pak bohatě vynahradili na obědech a večeřích.
Koukám, že jsem se ve vyprávění moc daleko nedostala. :- D Ale tahle změna ve formě ubytování pro nás byla celkem významná – poslední dobou se dost zajímám o low-costová řešení a možnosti ušetření peněz (času, zdrojů, energie...), ale ne za každou cenu. Jde o to hledat hranice a zjišťovat, co za to stojí a co ne, co si nechci odepřít a co jsem naopak ochotná obětovat, což přináší spoustu zážitků a poznatků a je to celkem zábava. Před rokem bych asi sáhla po nějakém středně drahém hotelu, ale takhle jsem zvažovala daleko víc možností, prolezla všechny možné weby a jsem teď skoro expert na liberecká ubytovací zařízení. :- D Svoje myšlenkové pochody tímto už radši ukončím a příště konečně o tom, co jsme všechno stihli v pátek.