A je tu konečně pokračování a nějaká akce. V pátek jsme se po královské snídani svezli busem pod Ještěd a začali s ním hrát hru "chyť si mě". Asi dva týdny před odjezdem jsme se dozvěděli, že probíhá výluka na tramvajových tratích, což ovlivnilo například právě zastávku před naším penzionem a trať na Ještěd, kam jezdily místo tramvají busy. Když na to L. přišel, tak se mu zhroutil svět (to ani moc nepřeháním) a chtěl celý pobyt přeplánovat na jindy. Dělala jsem si z něho kvůli tomu trochu srandu, že je to přece skoro jedno, když tam jezdí náhradní doprava. No, tak to byl můj první velký omyl. Netušila jsem, jak je ta trať pěkně vesnická, vede hezky do kopce a dojede se tak blízko Ještědu. Tak jsem musela nakonec souhlasit, že tramvají by to opravdu mělo daleko větší kouzlo a myslím, že jsem asi slíbila, že si tam ještě letos zajedeme :- ) Ještě že to máme kousek.
Na Ještěd vede spousta cest a nejdřív jsem vymyslela nějakou prodlouženou po NS Terasy Ještědu, ale nakonec jsme toho chtěli stihnout ten den víc, tak jsme to vzali krátkou cestou "zleva" po modré kolem lanovky Skalka a jediné prodloužení bylo, že na odbočce Za Hanychovem jsme šli kousek po zelené a pak po NS Ještědské vápence kolem lomu. U rozcestníku Pláně pod Ještědem jsme se napojili na trasu Hřebenovka, pak prošli 15. poledníkem (to už se nám loni povedlo v Jindřichově Hradci :- ) a měli takové ty momenty jako "hele, vždyť už tam skoro jsme", když vysílač někde vykoukl a už vypadal blízko, ale nakonec to ještě tak dva kilometry bylo.
Po nezarostlém chodníčku.
Co to tam je, plachta? Jo aha, sníh.
"Už tam jsme."
Nejotravnější část byla od Ještědky nahoru po silnici, kde byl protivný provoz. Prostě kupa lidí autem a na motorce nemůže zaparkovat tady kousek pod vrcholem a dojít to pěšky, musí si vyvézt zadek až úplně nahoru. Nahoře byly dále mraky Němců, marťan a pěkný výhled. Původně jsme si tam chtěli dát v restauraci vývar, ale ačkoliv je ta architektura správně retro futuristická, chyběly tam některé moderní prvky typu dýchatelný vzduch. Za zaznamenáníhodné považuju to, že jsem si zde nechala nadělit první magnetku na ledničku v životě – nemám ráda dekorace a naše lednička byla dosud sněhobílá (poté, co jsem ji konečně umyla). Teď ji mám ještě radši, protože nejen že je v ní jídlo, ale navíc mi vždy připomene tento povedený pobyt. Mimochodem ještědský vysílač je prý rotační hyperboloid, kdybyste to náhodou nevěděli. Já to během pobytu od L. slyšela tolikrát, že už to asi nezapomenu.
Furt už tam skoro jsme.
Kopečky!
Marťan plačící nad množstvím autařů a motorkářů nahoře (podle L.)
Takže vývar jsme si tam nedali. O obědu se totiž rozhodovalo mezi Q Burgerem v Jablonci, kam jsme potom plánovali zajet, a taky Hospodou Domov pod Ještědem, o které jsem říkala, že vyhraje, pokud tam bude na polední menu něco fakt skvěle znějícího. A fakt že jo, takže jsme se svezli lanovkou (provozována ČD, takže sleva na IN 50, ha) dolů a prošli jsme začátkem Beranovy cesty zpět na zastávku MHD, kde Domov sídlí. Zvenku vypadá jako obyčejná hospoda, ale z načtených recenzí a doporučení jsem věděla, že by měla stát za to. Interiér byl značně vznešenější s línou tak nějak prvorepublikovou (netuším proč tohle slovo) atmosférou. Ta vydržela tak pět minut, než se přihrnul všudypřítomný zájezd německých důchodců. Nicméně tagliatelle s dančím ragú na červeném víně jsme si přesto užili dosytosti. Trochu to kazila akorát okurková limonáda, od které jsem čekala, že bude lehká a svěží, jenže v ní byl zřejmě tonic, na což myslím lístek nepoukazoval, takže byla prostě moc hořká. Obsluha, jídlo a prostředí ale super, takže taktéž velmi doporučuji.
Liberec z lanovky.
Chtěla bych se naučit fotit (jídlo). Ale vždycky je mi trapný s tím nějak delší dobu šaškovat. :- )
Ačkoliv jsem byla po turistické stránce absolutně a trestuhodně nevytrénovaná ("zatajila" jsem na blogu jen jeden 30kilometrový a jeden asi 15km výlet), po výstupu na Ještěd jsem se cítila dost dobře, až bych řekla neuspokojeně. Rozhodli jsme se tedy nečekaně, že se koukneme na tu Výšinu (správný název Liberecká výšina), jak nám doporučovala paní bytná. (No jo, furt jsme následovali nějaká doporučení, ale musím říct, že se to velmi vyplatilo.) To obnášelo svézt se zpět do města busem a pak na severovýchod na konečnou tramvaje Lidové sady a následně kilometr celkem prudkého stoupání. To šlo po tom obědě celkem ztuha, ale byli jsme odměněni téměř liduprázdnou rozhlednou a krásným rozhledem (odtud se mi líbil Ještěd asi nejvíc). Taky tam točili Žatec, ale rozhodli jsme se šetřit se na další program.
Liberecká výšina.
<3
Následovala moje "manželská" povinnost, a to projížďka do Jablonce. Ale musím říct, že jsem si to taky docela užila. :- ) Tam jsme jeli vlakem a zpět tramvají pěknou pololesní tratí přes Vratislavice nad Nisou. Tam by to třeba v tomhle bytu taky možná šlo, spojení do Liberce je tam fajn. Co se týče Jablonce, slyšela jsem chválu na již zmíněný Q Burger Bar. Sice ještě nebylo tak dlouho po obědě a L. měl chuť spíš na nějaký salát, ale argumentovala jsem, že se tam chci hlavně podívat a že si můžeme dát třeba jen pivo a na salát zajít v Liberci. A milý na to temně: "Však víme, jak to dopadne. Dáš si burger." Tak jo, dala jsem si burger. :- D Konkrétně Deli Burger obsahující rozmarýnové aioli, polníček, 170 g hovězího, červenou cibuli, baby špenát, žampiony a sýr Pecorino Romano, k tomu rozmarýnové hranolky a coleslaw, to vše za 169 CZK, a dobře jsem udělala! Burger se vyrovnal těm nejlepším kouskům například z Meat & Greet, což je momentálně jedno z mých nejoblíbenějších burgerových míst. Na rozdíl od něj tu ale měli tak akorát slané a skvělé hranolky a coleslaw podle mého vkusu (takže ne ten růžovej jak na některých místech). K tomu super prostředí i s terasou, milá obsluha, dost dobré pivo z nedalekého pivovaru Rezek, no prostě je tohle místo fakt pecka. Zastavte mě, nebo o něm budu básnit až do zítra. * not sponsored* :- ))
Jablonec od vlaku.
Nádhera střídá krásu.
Pak jsme se projeli tou tramvají zpět a rozjeli se busem do jednoho z "libereckých" pivovarů. Proč ty uvozovky? Někdy se totiž v pivovarských kruzích diskutuje, kolik má Liberec pivovarů – jsou tam dva na okraji a někdo už je nepovažuje za liberecké. Když jsem se na ně dívala na mapě, tak jsem soudila, že jsou prostě na kraji města a že proč je nepovažovat za pivovary v Liberci. No, tak teď už souhlasím s názorem, že tohle už není moc Liberec :- D
Je to krásný venkov, kde se u někoho na zahradě nachází pivovar Vendelín. Skleník, sochy trpaslíků a vše, co k tomu patří. Takže i sousedi, co přišli sledovat hokej (nebo fotbal? ehm). Ti byli ale v tom vnitřku/přístřešku a my si užívali venkovní romantiku spolu s cyklisty a soškou divokého prasete. Pivo se kupuje skrz okénko do obýváku s gaučem (kde L. před pár lety s nějakou společností popíjel, což muselo být jistě ještě romantičtější, ale mně to stačí takhle) a nabízí se světlá a polotmavá dvanáctka. Tady mě ale polotmavé tolik nenadchlo a víc mi chutnalo to světlé. Sedí se tam krásně, ale stmívalo se, ochlazovalo se a taky tam jezdí busy ve vesnických intervalech, tak jsme vyrazili do dočasného domova. Super den!
V dálce slibované divoké prase. Vypadalo realisticky, trochu blbej vtip :- D
Svatá trojice.