Sušák, Suchák a Buková hora
Neděle 23. srpna 2015 – Pro začátek vyjasnění pojmů: sušák byl můj stav v ústech po probuzení. Suchák se přezdívá místnímu vrcholu Suchý vrch, kam jsme měli v plánu jet se tento den podívat. Já mu měla pořád tendenci říkat Sucháč, ale tak se mu prý fakt neříká. Jinak probudit se s kocovinou někde, kde má člověk působit alespoň trochu slušným dojmem, je fakt sen. Přesněji řečeno tak trochu noční můra. Naštěstí mému stavu hned po probuzení a ploužení se po baráku ve smyslu "potřebuju čaj a sprchu" a tomu, že jsem si pletla slova deštník a ručník, nebyl v té nejkritičtější fázi kromě L. nikdo svědkem, pak jsem během snídaně předstírala, že mi není vůbec blbě, a vyrazili jsme na bus. Snídaně mi udělala dobře, navíc díky kombinaci dvou špekáčků, zřejmě kvalitního pitiva a venkovského vzduchu nebyl ten stav tak pekelný jako jindy, takže jsem usoudila, že se zásobou sladkého pití můžu výlet přežít.
Nechali jsme se vyvézt na zastávku Orličky, odb. Suchý vrch aka Červenovodské sedlo do výšky cca 800 m. n. m. a vydali se nahoru nejprve po silnici, abychom cestou nemuseli lézt ještě na Prostřední vrch, až jsme asi po kilometru a půl došli na rozcestí Hvězda, kde se mi to moc líbilo, a na cestě tam i zpět jsem tam zdržovala s dlouhým nasáváním atmosféry a nabíráním sil.
Na vrchol už to pak bylo jen něco přes kilometr a jen umírněně do kopce po lesní cestě, takže byl výstup v rámci možností víceméně příjemný. Na to, že má Suchý vrch 995 m. n. m. (takže skoro tisícovka) a je na něm rozhledna, jsem o něm nikdy nějak pořádně neslyšela nebo se mi minimálně nezapsal do paměti. Za výlet ale určitě stojí (což si očividně myslelo kromě mě dost přítomných návštěvníků) a může lákat na: venkovní posezení s nabídkou místního bufetu, onu zmíněnou rozhlednu, pozorování jelenů a celkem slušnou restauraci. Kromě toho nabízí i ubytování, wellness a podobné kravinky.
pise.cz/img/345978.jpg" alt="suchák" width="680" height="382" align="absMiddle">
Využila jsem nejprve toho venkovního posezení a dala jsem si domácí ledový čaj. Což byla jen nepatrně ochucená voda, takže jsem si tam musela přidat cukr (kocovina, no). Následovalo pozorování jelenů vol. 1. Tentokrát jedli, a jelikož už jsem začínala mít taky hlad, tak se tolik neprotáhlo.
Vystoupali jsme na tu rozhlednu, což byla uzavřená kukaň (radši mám otevřené), ale výhled na okolní kopečky (viděli jsme i Králičák) byl fajn.
Hmm... skoro.
Ta jelení rodinka mě fakt zaujala, dokonce prozatím víc než hovězí vývar, který jsme si už od příchodu plánovali dát, takže jsem se vrátila k jejich výběhu a celkem dlouho tam meditovala. Tentokrát spali, velmi mírumilovné. Pak už konečně restaurace v patře a vývar, který mě ale celkem zklamal, jelikož byl dost slabý a bez chuti s trochu moc tvrdými kusy zeleniny. Ale tak nějak celkem posloužil, stejně jako celkem dobrý jablečný mošt. L. měl okurkovou limonádu, o které jsem si vždycky myslela, že by mi asi tolik nechutnala, ale byla super.
V plánu bylo dojít zpět až do obce pěšky, a jelikož jsem se již cítila aktivněji než ráno, rozhodli jsme se vzít to ještě přes Bukovou horu, abychom tu kocovinu definitivně vychodili. Vrátili jsme se tedy na místo, kde jsme předtím vystupovali z busu, a zamířili opět směr do kopce (během tohoto volna to byl tak častý pohyb, že už mi to ani nepřišlo nijak přehnaně náročné :- ) Buková hora má 958 m. n. m. a na rozdíl od Sucháku byla teď v létě opuštěná a lanovka zastavená; v zimě je tam prý ale dost lidí.
Následná cesta lesy, loukami a nakonec po silnici byla moc pěkná (v duchu jsem si musela zpívat Čechy krásné, Čechy mé :- ) a přehodnotila jsem během tohoto dne názor na přítelův rodný kraj – minule jsem z něj nic pořádně neviděla, takže jsem tentokrát byla dost mile překvapená, co tam mají a že je tam dost pěkně. Akorát je to taková dost zastrčená oblast daleko od větších měst.
Posledním příjemným překvapením dne před odjezdem domů byla návštěva místní restaurace, kde jsem sice už byla, ale jen na terase na pití. Tentokrát jsme tu chtěli ochutnat pizzu z pece, protože jsem od Street Food Festu prostě neměla opravdu povedenou pizzu. Tak jsme si dali margheritu a byla skvělá (mohla se sice dělat ještě o moment déle, ale jinak byla vážně povedená). K tomu domácí ledový čaj (tentokrát takový, který už nebylo potřeba dochucovat) a spokojenost.
Za celý víkend jsem vyfotila jen tohle, takže děkuju L. za fotky :- ))