Jetřichovické stěny a Česká Kamenice

České Švýcarsko = skvělá terapie.

Zajet zase do Českého Švýcarska byl úžasný nápad, a to říkám, ačkoliv nebyl můj. :- ) Při naší dovolené před čtyřmi lety (cože, tolika?!) jsme nebyli na Mariině vyhlídce, což jsem chtěla rozhodně napravit, protože jsem odtamtud viděla úchvatné fotky. Sice jsme tam nebyli za svítání ani za stmívání, nýbrž za zamračeného (ale jinak pěkného) dne, ale i tak tam bylo nádherně.

 Balené sendviče moc nemusím, tak mi přítel ulovil ke svačině řepný salát s quinuou a granátovým jablkem. 

O první vtipnou chvilku se postaral starý řidič autobusu z Děčína do Jetřichovic, který musel kvůli protijedoucímu mladému řidiči podobného autobusu zajet skoro do příkopu, a u toho flegmaticky předříkával: "ty kopyto jedno, ty mě tak sereš, máš tam plno místa", zatímco se na něj nicnetušící adresát těchto slov nevinně usmíval.

První část cesty po modré jsme měli pro sebe a vyprávěla jsem milému děj jedné nejmenované young-adult romance. Vypadal zaujatě. Pak jsme se napojili na místní dálnici (NS Jetřichovické stěny) a bylo to do kopce, tak jsem zmlkla, protože jsem byla s kondicí opět na nule. Lidí bylo plno a občas bylo nelehké se v tom náročnějším kamenitém terénu vyhýbat, ale zas jsem zaslechla pár zajímavých útržků rozhovorů:

"Kolik jsme už ušli, čtyři kilometry?" – "Dva." – "To není možný, to byly alespoň tři." Klasika.

A pak mě dostala polozoufalá/polonaštvaná hláška matky k synovi: "Takže ty mi teď řekneš, že máš mít v úterý pět černých knoflíků, když je v pondělí svátek a nemám je kde koupit?!" Paní mi byla dost sympatická, protože podobné výmysly učitelek pracovních činností bych doma taky těžko hledala. :- D 

Celkem mě ten terén unavil a na Mariinu vyhlídku jsem lezla málem po čtyřech, čemuž jsem se začala hrozně smát. Dobře že jsme tam byli chvíli sami.

Původně jsme měli jít až do České Kamenice, ale nakonec jel zrovna bus, tak jsme se svezli, protože minimálně mně to celkem stačilo. V České Kamenici je pivovar s nevěrohodným exteriérem, ale vevnitř je to fajn – areál zahrnuje takový bufet s pizzou a dalšími chuťovkami a z druhé strany baráku je hospoda a zahrádka. 

Posadili jsme se do toho bufetu a dali si pizzu. Já mozzarellu a L. šunkovou a byla ok, celkem jsem se nacpala. Ochutnala jsem k tomu světlou desítku Dukát a polotmavou třináctku Poklad a z obou jsem byla nadšená. Až tak, že jsme si vzali ještě od každé flašku (litr a půl) domů. A pivovar teď doporučuju, kudy chodím. :- )