Vedro II: Street Food Festival a Kód Enigmy
5. 7. 2015 (Sváteční vedro II) – V neděli mělo vedro kulminovat a navíc jsme nejlepší hodiny, kdy je po ránu ještě krásně, prospali (původně jsem myslela, že by bylo super vstát třeba v šest a jít na brusle, haha), takže motivace k pobytu venku byla po probuzení malá. Lákal mě ale oběd na Street Food Festivalu na Nákladovém nádraží Žižkov. Tak nějak jsem tušila, že by to mohla být pecka. A moje instinkty jsou často správné :- )
Vyjeli jsme chvíli po poledni a plán byl dostat se tam, aniž bychom museli vlízt do busu nebo tramvaje. Což bylo trochu krkolomné, ale povedlo se. Dojeli jsme na Želivského a chtěli tam dojít mezi hřbitovy místo po ulici. Jenže jsme vlezli na židovský hřbitov, kde jsme se trochu zamotali. To místo má dost zvláštní atmosféru, najednou jako by bylo město kilometry daleko a přitom je hned za zdí. Opodál zrovna probíhal pohřeb s nějakými podivnými zpěvy...
No, zpět k SFF. Začínám mít tyhle žrací akce fakt ráda :- ) Nabídka byla dost široká, nejvíc by mě bývaly zajímaly burgery, ale ten jsem měla den předtím. Přijela jsem s představou, že si dám hlavně pizzu. Organizátoři totiž hrozně vychvalovali Albrecht Street Food Cirkus (že mají mouku z Neapole, rajčata ze San Marzana, Mozzarellu di Bufala, což zní tak nějak pěkně žejo). Ale nejdřív mě při rychlé obhlídce zaujal stánek U Emy Destinnové, říkala jsem si, že si dám konečně něco z nějaké posh restaurace, do kterých normálně nechodím. Takže mečoun se salátem (artyčoky, polníček, sušená rajčata) za 120 CZK. Jak tak koukám do menu, tak normálně mají něco podobného za 389). Bylo to moc dobré, maso bylo skvěle ochucené a hezky se rozpadalo, zelenina taky jedna báseň. Majonéza navrch byla (klasicky) úplně zbytečná, zvlášť v tom vedru. Sice mi přišlo, že do toho konceptu moc nezapadali (a jíst ten luxusní pokrm plastovým příborem na lavičce mezi ostatními s nějakou asií bylo trochu netradiční), ale nevadí, já byla fakt spokojená. Podávali to na tácku a vypadalo to nejdřív jen jako ochutnávka, ale ten kus masa byl nakonec docela velký, takže bylo potřeba si dát pauzu s pivem po ruce. Točili Kynšperského zajíce, ten byl fajn a prvního jsme do sebe vyklopili dost rychle.
Ten prostor je mimochodem úplně geniální na takovéhle akce.
Stánky tvořily fakt takovou ulici, pak se dalo jít do příjemně chladné budovy s barem a vzadu byla industriální terasa s plážovými lehátky a taky expozice nějakých legionářských vagónků. O tu historii jsem se nějak nepřinutila zajímat (akorát jsem nemohla přehlédnout nápis na jednom plakátu – "Život na Sibiři v roce 1920"),ale ta lehátka! Byla samozřejmě obležená, takže jsme museli nějakou dobu číhat, ale pak už jsme je měli, vedro tak nějak ustoupilo, chvílema zašlo sluníčko, dobré pivo a jídlo pár kroků a já měla pocit, že tohle je prostě nejlepší místo na světě, kde toto odpoledne být :- D Bylo tam hodně anglicky mluvících a vyslechla jsem si třeba rozhovor ve smyslu: "I had some zeli..." – "What is zeli?" – "It is like sauerkraut, except better." Gastronomické volby ostatních lidí jsou někdy zábavné, já mám přece jen takový užší záběr, ale stejně se za posledních pár let markantně rozšířil.
A teď k té pizze. Když mi trochu vyhládlo, vydala jsem se zas do té ulice a vidím stánek s pizzou, super, jdu k němu a objednávám si margheritu (to už bylo dlouho v plánu, dát si ji někde v nějaké fakt kvalitní pizzerii). Paní je úplně nadšená, že jsem prý první normální zákazník, co má hlad a dá si celou pizzu. Prý že bude tak za 5 minut, fajn, jdu se trochu projít. A zjistím, že ta nebeská pizza s nadpozemskými přísadami je úplně jinde a já si objednala u nějakýho no name stánku! Takže to trochu nevyšlo, ale nelámu nad tím bezejmenným hůl (jmenuje se Mobilní pec, jestli to budeme považovat za název) a dělám dobře. Ta pizza totiž skvěle vypadá a chutná božsky. Sýr se krásně táhne, těsto je nadýchané a akorát propečené, na ní pár lístků bazalky z květináče, co měli ve stánku... no když si teď představím ty parodie na pizzu, které si někdy na ulici dávám, když spěchám a umírám hlady, chce se mi brečet. Tuhle pizzu do ulic! Bohužel jsem se teď na stránce festu dočetla, že kromě některých žracích a hudebních akcí se pec objevuje na "sportovních kláních (závody na kolech, fotbal...), narozeninách nebo pracovních večírcích", takže tam se asi jen tak nepotkáme. No a ta cirkusová pizza snad někdy příště.
Pak nastal výběr dezertu, což je disciplína, která mi moc nejde. Nechala jsem se zlákat raw nanukem ze Zoe Café (za 65 CZK) s jablečno-švestkovou příchutí a byl ok, ale žádný zázrak. Jinak se mi ještě líbily lokše s povidly, to mohlo být možná lepší. L. měl: gazpacho, což byla mezi polévkami určitě dobrá volba, ne moc velký příšerně pálivý pohankový salát, pak malý thajský rýžový dezert s jahodama a mangem a dva kousky pizzy ode mě. Takže se zas na food festivalu nezvládl pořádně najíst :- D To já si na to zvykám až moc dobře.
Rozhodně jsme nečekali, že tam budeme celé odpoledne, ale byl to super relax. Mezi možnostmi, co dělat pak, byla i návštěva Národního technického muzea, kde měli ten den vstupné za 50 Kč, ale na to vážně nebyla energie, takže jsme jeli až na šestou do Oka na Pražské filmové léto, tentokrát na Kód Enigmy. Což je film o skutečné události, kdy se skupina chytrých lidí v čele s Alanem Turingem snažila během WW2 prolomit kód německého stroje Enigma. To je pro mě dost přitažlivé téma, takže jsem věděla, že se mi to asi bude líbit. Ani jsem nevěděla, že tam hraje Keira K, kterou mám celkem ráda. Hlavní hrdina byl "nenormální" (očima tehdejší společnosti) hned v několika ohledech a na cestě za tím, co miloval, musel překonávat plno překážek, v čemž mu jeho asociální povaha zrovna moc nepomáhala. A Benedict Cumberbatch to všechno skvěle zahrál. A mělo to super soundtrack. Zkrátka doporučuju.
Takže tak skončil druhý den jednoho perfektního víkendu. Ale ještě nebyl konec :- )