Je tu poslední článek ze série Liberecko 2016, a to o odjezdovém dni, kdy jsme ještě pár věcí stihli. Ráno jsme dojedli zbytky zásob, rozloučili se s paní majitelkou (a poděkovali jí za tip na Výšinu) a odložili si majetek v nádražní úschovně. Pak byla v plánu návštěva iQLandie, jelikož mi to přišlo jako must-visit atrakce v Liberci. Omylem jsme ale nejprve vlezli do budovy Babylonu, což je teda dost šílený místo.
Ta velká věc na náměstí se vůbec nechtěla hezky vyfotit.
Po vstupu mě obklopil teplý vzduch vonící po cukrové vatě, smršť barev a zatím zavřené obchody s určitě příšerně sladkými blbostmi. Vzpomněla jsem si na nepěkné recenze na místní hotel a byla fakt ráda, že jsme se tu neubytovali. Člověk by tam mohl bloudit hodiny, tak nás musela až slečna na recepci aqua parku upozornit, že jsme v úplně špatné budově. No, to bych řekla. Když jsme se z ní vymotali, tak jsme zjistili, že iQLandie je v té budově naproti. Ale L. začal s tím, že by hrozně chtěl do botanické zahrady, protože na jaře je to tam přece nejlepší, protože všechno kvete, a kdesi cosi. A bylo jasné, že oboje nestihneme. Tak jsem nakonec souhlasila, že IQ zábavu si necháme na příště, protože na jednu stranu jsem se na velké intelektuální výkony stejně zas tak necítila, ale trochu jsem si z něj dělala srandu, že si to "vybrečel". :- ) Projeli jsme se tedy zas tramvají směrem k Lidovým sadům.
Spoiler.
Tam nám nejdřív nebylo jasné, kudy do té zahrady máme vlízt, ale nakonec se povedlo a k našemu zhrození se tam s námi nahnalo několik tříd znuděných puberťáků. Ti hned obsadili místní občerstvení a někteří se už odtamtud nehnuli. Ještě jsme si tam stihli dát párek v rohlíku a lázeňskou oplatku, takže jsem byla hned o něco spokojenější. A pak už jsme se proplétali různými rostlinnými rody a druhy, kontinenty, tisíciletími a různými teplotami a vzduchem s různou vlhkostí. L. se nejvíc rozplýval nad masožravkami, zatímco mě nejvíc zaujala pravěká místnost s vodopádem. Po vystoupání schodů jsme si mohli prohlédnout stromové patro, nebo jak se tomu říká, což bylo fajn. Překvapivé bylo, kolik tam bylo k nalezení jedlých věcí. Nejděsivější místnost byla ta s akvárii; některé rybičky bych opravdu nechtěla potkat bez toho skla.
Pravěk zespoda.
Pravěk zeshora.
Kaktusy taky fajn.
Návštěvu botanické zahrady jsme tedy měli nečekaně odškrtnutou a prošli se do centra na oběd. Při svém průzkumu jsem nemohla minout podnik jménem Mikyna Point, který se jevil jako liberecká podoba sympatického moderního bistra s kvalitním zdravým jídlem. Dali jsme si tam nějaký jarní talíř a ani asi nevyjmenuju, co všechno zdravého tam bylo (tak alespoň viz fotka), ale bylo to hodně dobré a osvěžující. Následovala ještě káva pro L. a čokoládový dezert napůl a k tomu četba vysoce uvědomělého časopisu, takže jsme prostě měli kompletní hipstrobistro zážitek a byla to super pohoda.
Jarní talíř.
Pro velký úspěch ještě zeshora.
Poobědový relax.
Zbylo ještě trochu času na rychloprohlídku centra, tak jsme se prošli přes náměstí s ikonickou radniční budovou Liberce, o které jsem předtím mám pocit tak nějak vůbec nevěděla. U ní stála trochu podivná židle. Dále jsem měla v poznámkách z rešerše, že se máme jít podívat na Valdštejnské domky. Ty byly fajn, akorát v té uličce právě řádili nějací řemeslníci, tak se moc nedalo kochat se roubenou atmosférou nebo tak.
A to bylo zhruba tak vše, vyzvedli jsme si věci a nasedli zas na Studenta směr Černý Most. Liberecký pobyt hodnotím jako velmi podařený, počasí nám vyšlo krásně, spoustu jsme toho stihli a poznala jsem zas nový kousek republiky – už můžu říct, že jsem navštívila všech deset nejlidnatějších měst ČR. Některá místa v Liberci jsou sice trochu šílená (Fügnerova, Babylon), ale jsou tam i pěkné oázy a super venkovské pivovary. A okolní hory jsou prostě pecka, do Jizerek chci určitě brzo zas, jednou někdy třeba i na ten Singltrek.
Velké liberecké nádraží s matoucími mezibudovami, odkud jsme do Prahy dokonce ani my nejeli.