Je tu poslední článek ze série Liberecko 2016, a to o odjezdovém dni, kdy jsme ještě pár věcí stihli. Ráno jsme dojedli zbytky zásob, rozloučili se s paní majitelkou (a poděkovali jí za tip na Výšinu) a odložili si majetek v nádražní úschovně. Pak byla v plánu návštěva iQLandie, jelikož mi to přišlo jako must-visit atrakce v Liberci. Omylem jsme ale nejprve vlezli do budovy Babylonu, což je teda dost šílený místo.

Ta velká věc na náměstí se vůbec nechtěla hezky vyfotit.

Po čase jsem na něco kývla a byl z toho fakt zážitek. Kolegové se na obědě zmínili, že jdou příští týden lézt na stěnu. Tak říkám, že jsem na tom nikdy nebyla, ale že bych to vlastně možná chtěla zkusit (teoreticky, někdy v budoucnu). A oni na to, ať jdu s nima. Cože? Už příští týden? Ne až třeba za rok? No necítila jsem se na to zrovna připraveně. :- D Po x týdnech zkouškového, kdy jsem podnikala jen výlety do hlubin mentálního a fyzického vyčerpání jsem byla z představy takové sportovní aktivity lehce nervózní. A bylo jasné, že mi budou muset kolegové věnovat dost pozornosti, aby mě naučili nějaké základy toho, jak se tam nezabít, a že budu za úplnou lamu. Ale lákalo mě to, tak jsem tam s nima nakonec fakt vyrazila...

Hola, po x-týdenním zkouškoidním maratonu mám konečně volný víkend, a tak nabírám energii a počítám zbylé dny dovolené. Obojího dost málo. Takže vzpomínka na třetí den libereckého pobytu přijde vhod. :- ) Ten den jsme vylezli na Smrk, trochu se projeli vlakem u hranic a pak navštívili úžasný pivovar v Krásné Studánce.