Sobota 22. srpna 2015 – Tento víkend jsme jeli navštívit rodiště a rodiče mého milého. Se skorotchyní už jsem se seznámila minule (no jo, byla jsem tam za celou dobu teprve podruhé, zatímco L. byl u nás už alespoň šestkrát), ale tentokrát mě čekalo setkání se skorotchánem, se kterým jsme se loni minuli. Jelikož byl pátek určený na regeneraci, vyrazili jsme až v sobotu ráno a rozhodli se využít cyklobusu z České Třebové, který jede přes onu pr... obec do Dolní Moravy – výchozího bodu pro výšlap na Králický Sněžník.

Čtvrtek 20. srpna 2015 – Takže dobré ráno! Probudit se v pokoji s výhledem na Sněžku má vskutku něco do sebe. Druhý krkonošský den nás čekalo něco ještě o něco náročnějšího než ten první, a to sestup skoro tisíc metrů (chudák moje stará kolena) a tři pivovary. Uf.

Středa 19. srpna 2015 – Krkonoše, den první. Do Krkonoš jsme jeli málem už loni, ale tehdy to vyhrály Jeseníky. Každopádně nás tam ale hodně lákala Krkonošská pivní stezka, takže letos už byla odpověď na otázku "co podniknout během pár dnů volna v srpnu" celkem jasná. Nápadem jsme se nechali jen neoficiálně inspirovat a udělali si to po svém i s přespáním na Luční boudě.

8. srpna 2015 – Další teplotně pekelný víkend a další návštěva rodného východočeského (resp. Pardubického) kraje. Kromě rodinných návštěv byl v plánu výlet do Mladějova (který je už na Moravě) a pak do svitavského Pivovárku na Kopečku. Článek obsahuje taktéž úvahu o tom, jaké výhody mi přináší konzumace piva :- )

Než jsem zvládla sepsat celou dovolenou, stihla jsem pár gastrozážitků – T-Anker, Únětický pivovar a Street Food Jam. Protože jíst se musí, že jo. A až teď jsem o svém vzrůstajícím zájmu o jídlo (a žrací akce :- ) začala přemýšlet v tom smyslu, že se vlastně dost hodí mít v oblibě nějakou činnost, kterou člověk beztak musí vykonávat. Spánek už miluju (kromě spánkové paralýzy), tak teď jídlo. A možná se někdy i dopracuju k tomu, že o tom budu schopná říct víc než "bylo to dobrý / nebylo to dobrý".