Jak si nejlíp užít Silvestr 2016? Vzít pár osvědčených prvků ze Silvestra 2015 a ještě k nim něco přidat, protože tentokrát byla sobota.
Prvním bodem programu byla exkurze na letišti, na kterou jsem chtěla už nějakou dobu, protože jsem nikdy nikam neletěla (nojo, fakt) a ani jsem na Ruzyni pořádně nebyla (že jsme tam letos přijeli vyzvednout rodiče a do deseti minut jsme byli pryč fakt počítat nebudu). Pokyn zněl v 9.45 v pozoru na informacích Terminálu 3, což znamenalo trochu dřívější vstávání, než by se mi líbilo, ale vyplatilo se.
V deset se nás ujal profesionální mladík a u modelu letiště jsme se dozvěděli pár zajímavých informací typu, které "prsty" drah se kdy stavěly a ke kterému terminálu se přilétá ze Schengenu a ne-Schengenu. Bezpečnostním rámem jsem prošla v pořádku, ale přítelovi pípaly podle očekávání boty a musel se zout. Ani jsem nečekala, že bude prohlídka natolik nenáročná ve smyslu, že se budeme skoro celou dobu vozit autobusem. Nejdřív jsme se trochu projeli po prostoru, kde přistávají prezidenti, hokejisti a podobní a pak nás vyklopil na krátkou zastávku v hasičárně. Pár čísel, jako třeba do kolika sekund musí být hasiči na druhé straně letiště nebo kolik stálo to velké auto, už jsem zapomněla, ale nejvíc mě zaujal popis cvičení, kterého se musí každý čtvrt rok zúčastnit, to znělo opravdu hodně drsně.
Když jsme dojeli k novější části letiště, zastavili jsme kousek od přistávací a vzlétací dráhy a sledovali provoz. Oba jsme se divili, jak jsou některá letadla mrňavá. :- ) No a pak jsme popojížděli kolem terminálů a sledovali různé činnosti spojené s přistáváním, odlétáním, údržbou a tak. Bylo to fajn a líbilo se mi to, i když bych ještě chtěla na vyhlídku v novější části, kam jsme se po skončení exkurze z Terminálu 3 už nevraceli a místo toho vyrazili do města na oběd.
Důkaz.
Hasiči.
Ruské letadlo po příletu.
Kousek od Flory se nachází veganská restaurace Incruenti, která se zaměřuje na středomořskou kuchyni, výrobu vlastních těstovin a sýrů a zero waste koncept. L. chodí do veganských restaurací rád a já jsem těstovinový maniak, takže jsme se na návštěvu tohoto poměrně nového místa těšili. Pro zahřátí jsme si objednali dost dobrý zeleninový vývar s těstovinou. V jídelním lístku nabízejí vícero těstovinových jídel a shodou okolností asi v rámci dojídání zásob byla k dispozici jen poslední porce jednoho z nich. :- D Ta nakonec připadla mně a L. se spokojil s falafelem se salátem. Mých linguini se sušenými rajčaty a krémovou omáčkou z kešu byla sice menší porce, nicméně byly super. Na závěr jsme si ještě dali dortík s dýní, což byl originální nepřeslazený dezert. Restaurace má pěkný jednoduchý interiér a obsluhoval nás příjemný muž, který mi ochotně zjistil alergeny a nezapomněl se optat na spokojenost s pokrmy. Celkový dojem byl velmi pozitivní a ráda tam někdy zajdu znovu.
Přišla na řadu jedna z již pomalu tradičních silvestrovských činností – vyzvednutí veganských chlebíčků v Chlebíček Store na Palmovce. Na těch si ujíždí hlavně L. (nechal si zabalit asi čtyři – s bramborovým salátem, "vajíčkový", "lahůdkový"...), můj byl nakonec jen jeden avokádový (ostatní mě zas tak nelákaly a navíc ve všech kromě toho avokádového byla sója). A stejně jako loni ještě do přilehlé Billy, tentokrát pro bagetky pro mě, když jsem si toho v chlebíčkárně moc nevybrala. :- )
Hitem loňského Silvestru byla i zastávka ve Vinohradském pivovaru, tak jsme si ji dali zas. Naneštěstí zrovna dolní patro okupovala velká česko-anglická skupinka s mnoha dětmi a všichni včetně dospělých tam furt pobíhali, postávali a dělali hluk. Trošku otravné. Dokonce jsem si objednala i to stejné jako loni – svoji oblíbenou jantarovou třináctku a jehněčí klobásky ke svačině a oboje bylo super. Až se divím, že jsem se tam ocitla až po roce, když jsem tam vždycky tak spokojená. :- ) Ale holt pivovarů je hodně a času málo.
Nakonec jsem měla jen jedno velké, jedno malé a vyrazili jsme... domů! Padla tma, zima a mlha, tak byl nejvyšší čas. :- D Doma jsme jedli chlebíčky (já hlavně tu Billa bagetu se skvělou pomazánkou ze sušených rajčat, kterou jsem si zakoupila v Delmartu), pila jsem nakonec už jen čaj (pivní poklady v ledničce přišly vhod následující týden), likvidovali zbytky cukroví a koukli jsme spolu na film. Což může znít jako obvyklá večerní činnost... akorát že se nám to naposledy povedlo loni na Silvestra. (To jsem mimochodem viděla poprvé v životě nějaký (čtvrtý) díl Star Wars, říkala jsem si, že už je pomalu na čase. :- D)
Tentokrát šlo o přítelův oblíbený film Mulholland Drive od Lynche. Před časem jsme spolu od tohohle režiséra zkoukli část Městečka Twin Peaks (jen kus za pasáž objasnění Laury) a to se mi líbilo dost, i když už moc neholduju psycho umění (podle někoho má sice umění zneklidňovat a spoustu takových věcí mám ráda, ale v poslední době potřebuju hlavně uklidňovat) a snažím se vyhýbat dílům obsahujícím násilí (zatím odolávám nejnovější řadě GoT). Ale agent Cooper je neodolatelný (vtipné bylo, že v podobné době jsem koukala i na Zoufalky, kde Kyle v roli Orsona už tak k sežrání nebyl :- D), moc se mi tam taky líbí Audrey (herečka pak hrála dvě role v Gilmorkách), hudba, atmosféra konce světa amerického severozápadu a tak. Jinak ze mě ale Lynchova fanynka spíš nebude, ačkoliv i ten Mulholland Drive byl svým způsobem pecka. Jo, zklamal mě konec, protože prolínání časových rovin a realit je sice do určité míry ok, ale nemám moc ráda, když se autor na vysvětlení příběhu až takovýmhle způsobem vykašle. Ale dvě hlavní hrdinky spolu byly dokonalé. :- ) Tísnivý pocit jsem pak musela zahnat pár díly Mirandy, nad čímž L. sice nejdřív koulel očima, ale pak se taky musel smát. Stává se z toho seriál, na který můžu koukat pořád dokola, a na odreagování je to super volba.
A pak jsme šli o půl dvanáctý spát. :- D Za mě teda celkem ideál. :- )