Na neděli jsem si na nás vymyslela návštěvu Olivova pivovaru v Dolních Břežanech. Ale aby ta cesta nebyla tak nudná (busem z Kačerova, meh), tak že se projdem od vlaku. O pivovaru jsem četla pochvalné i nelichotivé recenze. Nejvíc mě pobavila ta, která shrnovala dojem z pivovaru a celých Dolních Břežan slovy "naleštěný prd". To jsem prostě musela zažít. A teď: byl to prd, nebyl to prd... Napínavé, že?
Nejkratší cesta k pivu by vedla ze zastávky Dolní Břežany-Jarov, ale zrovna jsem se cítila ambiciózně, tak jsme se svezli po našem oblíbeném Posázavském pacifiku až do Vraného nad Vltavou. (Tahle trať přes Zbraslav do Čerčan vede skvělou krajinou, ale úplně nejlepší je to na té druhé části Pacifiku z Čerčan do Světlé nad Sázavou, a to nejen proto, že je jednou ze zastávek Kácov. :- ) Trochu ambiciózní to fakt bylo, jelikož během uplynulé zimy (když o ní budu mluvit v minulém čase, tak už snad fakt zmizí) jsem chodila nejradši jen nejkratší cestou do postele. Turistika pro mě bohužel trochu ztrácí kouzlo, když musím každých pět minut smrkat a zamrzá mi mozek.
Cesta z Vraného do Jarova kolem řeky (zapomněla jsem, že u řeky je vždycky větší kosa) byla dost zamrzávací, ale taky dostatečně pěkná.
L. si fotí brejlovce s prehistorickými vagony a já dělám, že ho neznám ladně odcházím v dál.
Musela jsem si sundat rukavici, abych mohla fotit. Hrozná oběť.
Myslela jsem si, že se tentokrát vyšplháme na rozcestí pod Hradištěm jinudy než minule, ale ne, u rozcestníku Károvské údolí jsem poznala, že přesně tudy jsme šli loni (o tři týdny později, ale počasí bylo myslím o dost jarnější). Nevadí, mám to tam ráda a mohlo mě hřát, že se tentokrát nebudem škrábat až úplně nahoru. Možná proto mi ten kopec přišel tentokrát daleko snesitelnější a zanedlouho jsme si na rozcestí vychutnávali zasloužený čaj z termosky a čekala nás pohodová procházka Břežanským údolím. Pohodová až na ty okamžiky, kdy jsme se třeba na chvíli zastavili a kochali se výhledem ze srázu a najednou se k nám zezadu naprosto neslyšně "připlížil" jedoucí cyklista s žádostí, ať mu uhnem, až jsme málem nadskočili. A samozřejmě ty desítky psů objevující se v pravidelných intervalech, co se pletou pod nohama a doprovází je lidi s kočárky nebo tentokrát dokonce s kolečkem. (Nedávno jsem ke svému pobavení zjistila, že v některých oblastech republiky se mu říká tůčko nebo dokonce kotouč – v komentářích se můžete hrdě přihlásit ke svému regionu. A teď koukám, že oficiální název se zdá být zahradní/stavební kolečko, takže ha, Pardubicko a lingvisticky spřátelené kraje vyhrávají.) ... Je holt nevýhoda turistiky v jinak geniálním okolí Prahy, že si člověk málokdy užije lidu- a psuprázdna.
Tuhle stezku ocení zvlášť někdo, kdo rád během cesty na kopec přeskakuje potůček sem a tam.
Dolní Břežany, tu nás máte! I s tunou bláta z lesa, což by se v nějakém pajzlovitém pivovaru ztratilo, ale tenhle má být vlastně "naleštěný". Vstup každopádně vypadá sympaticky.
Po vlezu dovnitř se ukazuje, že bláto tu padá z víc lidí, interiér je dost příjemný, obsluha milá, a zanedlouho máme před sebou pivo. Svět je fajn. Vychvalovaná Dolnobřežanská desítka mě sice nijak neohromí, ale na žízeň dobrá a s dvanáctkou (Laser beer) a polotmavým (Kníže Václav) už jsem o dost spokojenější. Pověsti povídaly, že svrchně kvašená piva tu za to moc nestojí a ochutnaný York ale skutečně není nic, o čem bych psala domů. Spíš než o pivovar, který by konkuroval pivním špičkám, jde zkrátka o restauraci s vlastním slušným pivem, která se (úspěšně) snaží o gastronomii na (na vesnici až překvapující) úrovni. V interiéru mi akorát trochu neseděl jedovatě zelený pruh na baru oddělujícím prostor pro konzumenty a otevřenou kuchyni. Trochu nepatřičně mi evokoval Heineken. Ale jinak mám tento celkem minimalisticky a vzdušně působící styl ráda.
Jedovatě zelená bohužel na fotce moc nevyzněla.
Z jídelního lístku jsem vyzkoušela jen hovězí vývar a byl v podstatě přesně takový, jak ho mám nejradši. Poctivý, ale nepřekořeněný. A pak z nabídky předkrmů "grilovaný kozí sýr s marinovanou červenou řepou a pečenou anglickou slaninou" za 99 CZK. Nevím, o čem mám básnit dřív. Už vím, o sýru. Byl dost úžasný, stejně jako bagetka, slaninový prášek a řepa s polníčkem. Super kombinace. L. si vybral ze sekce "něco k pivu", a to "kančí guláš na pivním polotmavém speciálu s domácím pečivem, chilli a červenou cibulkou" za 139 CZK a byl taky dost spokojený. Bonusem bylo dost dobré pečivo v "čepici". I okolní pokrmy vypadaly dost lákavě, takže lze rozhodně doporučit nenechat zde jídelní lístek ležet ladem.
Verdikt: Olivův pivovar za mě není naleštěný prd a mohu jen doporučit svézt se do něj buď busem z Kačerova (tak jako my cestou zpět), nebo se projít od nějaké vlakové zastávky na Pacifiku.
Celkem 8 km.