6. září 2015 – Slota! Siberie! Sice trochu přeháním, protože bylo okolo 15 °C, ale kvůli příšernému větru, který odnášel vše pevně neukotvené (podle předpovědi zas vtipně "čerstvý vítr"), to bylo pocitově o dost míň. Do města jsme vyráželi až v půl třetí s plnými batůžky knížek, které jsme plánovali odložit na bazaru / výměně knih v Oku (poprvé jsem se chtěla věcí spíš zbavovat než jich co nejvíc nakřečkovat a moje minimalistické já z toho mělo velmi dobrý pocit), a pak se jít najíst na Foodparade u trojského zámečku. Záměrně říkám "jít se najíst", protože na nějaké zdlouhavé ochutnávání a vysedávání to v tomto počasí vážně nebylo. Nakonec jsme to ale zvládli k mé velké spokojenosti a byla jsem ráda, že jsem překonala nutkání strávit odpoledne v posteli, kde se při ošklivých povětrnostních podmínkách tráví čas obzvlášť příjemně.
Začalo to velmi úspěšně tak, že když jsme dorazili do Holešovic, zjistili jsme podle plakátku, že bazar knih se "z technických důvodu nekoná". Dobrá, na netu info koukám je, ale očividně se tam objevilo chvíli poté, co jsem to kontrolovala... Se zátěží na zádech ale nepřipadalo v úvahu tahat se dál po městě, tak jsme tam knížky naskládali k ostatním do poliček (nevím, jestli to obyčejní lidé smí dělat, ale špatné svědomí nemám, byla to samá kvalitná četba, žádné věci na podpal). Takže účel zajížďky byl splněn, akorát jsem přišla o ten moment, kdy by se na to všichni vrhli. A hurá do Tróje s předstihem a tudíž s větší šancí, že na nás ještě něco zbyde.
Foodparade patří k těm trochu víc snobským jídelním akcím, které už pár let sleduju, ale dostala jsem se na ně až letos. Tedy na food festivaly obecně jsem začala chodit až letos, ale na těchto (kde taky na rozdíl třeba od street food akcí není vstup zdarma) je větší koncentrace "lepších" restaurací a pokrmů, jejichž názvy neumím vyslovit. Což je fajn příležitost jejich tvorbu ochutnat, protože do lepších restaurací moc nechodím. Preferuju přiměřeně drahé podniky s uvolněnou atmosférou, kde nemusím řešit, co mám na sobě, a kde mají piva z minipivovarů nebo alespoň dobré domácí nealko. Často tam taky mají burgery :- )
*
Po příjezdu na zastávku Zoologická zahrada jsme vešli do areálu a zaplatili 350 CZK na osobu za vstup, za což jsme dostali 10 papírků neboli chefů (v hodnotě 200 Kč), kterými se na festu platí. Což je: neobvyklé, "cool", ale hlavně to má asi dát člověku pocit, že vlastně neutrácí tolik peněz (jakože jsme za svou poměrně skromnou konzumaci utratili celkem dost). Nabídku jsem obhlídla už na webu, takže jsme šli celkem najisto, a to nejdřív ke stánku pivovaru Krčín ze Sedlčan. (Druhým festivalovým pivovarem byl Křinický pivovar z Krásné Lípy, kde mi pivo při návštěvě nechutnalo – ano, měla jsem jen některé druhy a už je to dlouho, ale pardon, druhou šanci zatím nedostal.) Krčín nabízel světlou jedenáctku a tmavou třináctku, oboje velké za 3 chefs (tj. za 60 Kč; to převedení na papírky byl vážně dobrý marketingový tah). Jelikož jsem potřebovala spíš zahřát než osvěžit, zvolila jsem třináctku, která sice podle mě vypadala a chutnala spíš jako tmavší polotmavá než přímo tmavá, ale byla luxusní.
Chtěla jsem zkusit něco nového, co jsem ještě neměla (což není nijak těžké, protože doteď jsem se v jídle pohybovala vesměs ve své komfortní zóně), a jako předkrm zněly lákavě mediteránské slávky s fenyklem a anýzem za 3 šéfy od Emy Destinnové (od nich jsem ochutnala jídlo už na Street Food Festivalu). Jenže už byly sežrané, což mi trochu udělalo čáru přes rozpočet a musela jsem narychlo sehnat jiný předkrm. A jelikož jsem chtěla fakt experimentovat (ale na Hmyz na talíři jsem chuť neměla), vyzkoušela jsem chobotnici z grilu za 5 šéfů ze stánku Chorvatské ryby. Byl k tomu minisalátek a bylo to fakt dobré (celkem slané, což jsem tak nějak čekala). Tímto jsem experimentálně zjistila, že zřejmě nemám alergii na mořské plody, hurá.
L. měl thajské klobásky s chilli omáčkou za 2 šéfy z MyRaw Café. Chutnaly nepřekvapivě ořechově. Co ti raw kuchaři nevymyslí, prý klobásky :- )
Komu to nepřipomíná lejno, ať se přihlásí.
Pro další chod jsem si šla do stánku Burger Baru z Nebušic (už se tam chci pěkně dlouho podívat, ale je to holt trochu... v jiné oblasti, než se pohybuju), abych věděla, jestli by případný výlet stál za to. Burger Dolce Villa za 5 chefs obsahoval kromě masa (přijatelné medium) křepelčí vejce, slaninu, čedar, okurku, cibuli, rajče, listový salát, dijonskou hořčici a kečup. Jo, na to, že to byla ochutnávková verze, toho bylo uvnitř dost, a jelikož jsem si nevzala příbor (vzhledem k té velikosti mi to přišlo výjimečně přehnané), byla jsem brzo jako čuník. Maso i ostatní komponenty byly fajn, domácí bulka se sezamem spíš průměrná (mám prostě radši ten nadýchaný máslový typ) a tekuté ingredience mi zrovna moc nevyhovovaly (bez kečupu bych se v burgerech vůbec úplně obešla a dijonská hořčice dodávala nežádoucí pikantnost – kdybych chtěla ostrý burger, dám si Latino burger, který měl L. :- ) Takže ohromení a nadšení se nekonalo (to u mě u burgerů už není tak lehké), ale celkově to byl slušný kousek. I bych tam možná někdy zajela (a dala si jiný / bez kečupu), třeba kdybych to zároveň chtěla spojit s bowlingem, který tam mají, uvidíme.
L. měl pečenou kančí kýtu na rozmarýnu s červeným rozinkovým zelím a bramborovým nokem od Modré kachničky za 7 chefs. Kousek jsem ochutnala a bylo to moc dobré. Někam se zas musíme vypravit na zvěřinu.
No... a to bylo všechno. Chuť jíst dál a zkoušet další věci by sice byla, ale už se fakt nesedělo příjemně a i tak jsme si museli přikoupit 11 chefs, takže funkci dezertu obstarala kostička mé oblíbené hořké čokolády a vyrazili jsme domů do tepla. Obrovskou výhodou naší pozdní návštěvy téhle akce a té sloty bylo, že u vstupu ani nikde jinde nebyly fronty (v sobotu to prý bylo trochu organizačně nezvládnuté a dostat se kolem druhé dovnitř bylo na dlouho). Prostor je to na takovou akci úžasný (byla jsem tam mimochodem poprvé a zoo mě, ostudu, taky teprv čeká), stánky se tam hezky rozprostřely a nebyly nahečmané na sobě spolu s lidmi v úzkých uličkách jako na Apetit Pikniku v Grébovce. Na příhodných místech se nacházely směnárny papírků, najít místo k sezení nebylo vůbec těžké (v sobotu to bylo možná o něco těžší) a použité nádobí (žádný plast) odnášela úklidová četa. Takže za mě co se týče organizace spokojenost, i když (se opakuju) jsme si zrovna mohli užít toho luxusu malého počtu návštěvníků. Ve výsledku mi vlastně všechny vyzkoušené pokrmy chutnaly a z piva jsem byla nadšená, a akci tudíž hodnotím jako velmi podařenou.