Pustevny, Radhošť, Rožnov a Valmez

Beskydy a Ostrava 2016, díl V: Aneb stíháme všechno. Alespoň výběrově.

Nejprve jsme dojeli vlakem do Frenštátu pod Radhoštěm, kde mají roztomilý autobusák. Odtud jsme se přiblížili do zastávky Trojanovice, rest. Ráztoka a vystoupali kousek k lanovce. Sice by to nahoru nebylo pěšky zas tak daleko, ale lanovky mám ráda a úspora času i energie se hodila. Na Pustevnách to vypadalo trochu jako na staveništi (oprava vyhořelé chaloupky), ale i tak to tam bylo fajn. L. si dal v jednom ze spousty stánků kávu a já si koupila tematický hrníček. Vyrazili jsme po NS Radegast, na které byly super výhledy a taky davy lidí (ještě že jsme tam omylem nešli 5. července), ale ty jsme úspěšně předbíhali (kromě těch, co si vezli zadek na elektrických vozítkách), jelikož jsem se cítila v dost dobré kondici. A už tu byl Radegast. U toho jsme se jen rychle vyfotili a dál utíkali davům... Hm, píšu tenhle článek už dost dlouho, protože jakmile jsem koukla na mapy.cz, kudy jsme šli, tak už jsem začala vymýšlet další beskydské výlety. :- ))

Prý je jeden i v pražské zoo, to se musím podívat, až tam budu.

Tahle trasa je každopádně krásná. V chatě pod Radhoštěm jsem si dala halušky s bryndzou, protože zněly fakt lákavě, ale dost mě utlumily a ani jsem je nezvládla všechny (od obou druhů halušek si teď dám na nějakou dobu pauzu). Na druhou stranu takhle pěkný výhled na oběd jsem už dlouho neměla. :- ) Pivo jsme si nedali, protože tento den byl zas jednou dnem dvou pivovarů. Na Radhošti jsme se dozvěděli, že je tam nejvýše položený chrám v republice.

A tak nějak jsem se divila, že jsem tam nikdy nebyla, ale tak lepší až teď než nikdy. 

Výhled při obědě.

Do Rožnova je to dost krpál dolů. Cestou jsme potkali skupinku prepubertálních mladíků s krosnami, kteří vypadali dost zničeně, a to jim ještě velký kus nahoru zbýval. Ale i mě ten sešup celkem vyčerpal a závěrečná fáze vedla po silnici, na kterou pražilo, takže jsem byla ráda, když jsme se zanořili do parku poblíž skanzenu. Tam jsme ale udělali trochu chybu, protože lepší by bylo si tam chvíli odpočinout, a ne jít hned do muzea. O tom jsem vlastně nic moc nevěděla a teprv tam zjistila, že je to celkem rozlehlé a rozdělené na víc částí. Tentokrát jsme zvolili jen kratší část zahrnující Dřevěné městečko, ale zkrátka bezprostředně po té procházce z Pusteven jsem si už další procházení a mačkání se s lidmi v chaloupkách zas tak neužívala. Možná jsem od toho čekala něco víc (i když třeba sýpka byla fajn) a možná jsem byla prostě zrovna moc unavená. Někdy příště bych se podívala i do té Valašské dědiny a na Jurkovičovu rozhlednu, tak snad mi to sedne víc. Koupili jsme si tam frgál v krabici, o které jsem si nejdřív na ulici myslela, že si v tom lidi nesou pizzu. :- ) 

Pak jsme se odebrali do Rožnovského pivovaru, ze kterého mám smíšené dojmy. Má několikadílnou zahrádku, kde panoval trochu chaos, a trvalo nepříjemně dlouho, než jsme si mohli objednat a pak než pivo dorazilo. Chtěla jsem si dát jedenáctku, ale jelikož prý pěnila a dlouho by se čekalo (uf, ještě déle, jo?), tak jsem si dala polotmavou třináctku Rotschild, která mi chutnala. Jídlo jsme si nedali, jelikož jsme neměli tolik času, ale je pravda, že nabídka jak ze stálého menu, tak z aktuálního grilu vypadala dost lákavě. Obsluha byla jinak milá, tak jen to čekání. 

Na vlak to nebylo daleko a další zastávkou byl Valmez. Jakožto dlouholetý fanoušek skupiny Mňága a Žďorp bych se třeba ráda prošla (co noha nohu mine) "o půl třetí na náměstí ve Valašském Meziříčí", ale to už jsme nestihli a prošli se jen podél okraje parku do pivovaru Holendr. Tam se mi moc líbilo, takže dojem z okolí místního nádraží byl napraven. Sedli jsme si opět na zahrádku, ale všimla jsem si, že interiér vypadá taky dost pěkně. Venku měli omezenou pivní i jídelní nabídku (obrovskou klobásu a grilovaný hermelín), tak si L. chodil pro nějaké pivní speciály dovnitř, ale na rozšířenou nabídku jídla mu řekli, že už je vše snědeno. :- ) Tak jsme si dali já tu klobásu a on hermelín a byli jsme taky spokojeni. K pití jsem ochutnala desítku ale, polotmavou třináctku a ještě i normální desítku, ale poučena z prvního dne pobytu jsem víc využívala třetinkových verzí, aby mi skvělý pocit z tohoto výletu vydržel i následující den. Tahle oblast je prostě pecka, chci tam někdy brzo zas. :- )