Kde jsme to skončili? Jo, nemohla jsem chodit ještě víc než předtím, takže moje účast na dalších túrách byla definitivně odpískaná. Malý výlet bez velkého chození by ale byl v pohodě, že? No... :- D
Po pomalém startu do dne jsme zamířili rovnou na oběd do veganské jídelničky U milé Gópí. Jídlo bylo dobré a paní byla opravdu milá. Nevyfotila jsem si ho, tak už přesně nevím, co to bylo. :- D Následně jsme se přesunuli na hlavák a měli jet vlakem do Studénky a odtamtud do Ženklavy. Cesta byla strastiplná – spadlé trakční vedení, čekání, neplánované využití autobusu atd., ale nakonec jsme zdárně dorazili do Ženklavy, resp. na zastávku, která byla od cíle v podobě pivovaru vzdálená asi 2 km, au au. Nicméně to tam bylo dost pěkné, zahrádku jsme měli pro sebe a dost se mi líbil minimalistický design pivovaru. :- ) Jelikož to všechno zabralo celé odpoledne, byl zpět v Ostravě už nejvyšší čas na večeři, a to opět v Black Kale Bar. Tentokrát jsem si dala otevřený seitan burger s avokádem, zeleninou a hranolky. Byl fajn, ale úžasný farmářský salát z minula nepřekonal. :- )
Den pátý. Moje narozeniny. L. odjel s mým souhlasem na výlet sám a já strávila dopoledne naposloucháváním věcí, co měly být tento den na Colours, abych si mohla udělat ultra festivalový den. V areálu jsem si nejdřív dala oběd – thajské nudle, což nebyl nejlepší nápad, protože byly dost ostré. Musím říct, že ten den (a ten další taky) se celkem projevila slabina Colours, a tou je odpolední program. Zdánlivě to vypadalo, že se toho děje dost dostatečně zajímavého, ale realita byla trochu jiná. Chtěla jsem třeba na přednášku o Pacifické hřebenovce, ale konala se v prostoru, který už byl nacpaný lidmi a nešlo se tam dostat. Náhradní program v podobě odpočinku na plážovém lehátku v Gongu měl ale taky něco do sebe. :- ) Taky jsem viděla začátek přednášky o architektuře v Rýmařově a po chvíli usoudila, že půjdu radši na zmrzlinu. :- ) A polský stánek s veganskou zmrzlinou a tortillami byl rozhodně super volba – pán se mnou mluvil anglicky, navrhl mi, abych ochutnala zmrzlinu se špenátem, což jsem učinila, ocenila ji slovem "interesting" a dala si radši mangovou. :- D
Zmrzlina byla super a po zbytek odpoledne jsem se potulovala po areálu, koupila si klobouk (asi jsem měla výběru věnovat víc péče – do areálu byl v pohodě, ale jen tak do města si ho asi hned tak nevezmu), fotila a natáčela areál, vyslechla začátek dalšího koncertu, který mě moc nezaujal, a kus jednoho, který byl celkem fajn, ale nic, o čem bych psala domů, a pak měla druhý nejlepší nápad dne (po zmrzlině) – jít se podívat na Full Moon stage na Tolstoys. Je to slovenská skupina hrající dream pop a vypadali velmi sympaticky, zejména zpěvačka Ela, která díky účesu z dálky trochu vypadala jako Daenerys Targaryen. Moc mě to bavilo a písnička Olivy je pecka. Dorazil L. a koupil mi hranolky ze stánku Faency Fries, což jsou naprosto luxusní hranolky, které jsem měla už loni v Olomouci. Mají i super veganský dip (který není kečup). Pak jsme vyslechli koncert John Butler Trio, což byli zjevně talentovaní muzikanti, ale v paměti mi jejich hudba moc neutkvěla. Chtěla jsem pak na Lewise Capaldiho, ale jelikož začalo pršet a neměla jsem pláštěnku (a dobře jsem si pamatovala, jak jsem si takhle minule říkala, že ten drobný deštík bude v pohodě, a za chvíli přišla bouřka a byl ze mě vodník s rybníkama v botech klepající se zimou), tak jsme tu hodinku strávili v pivním stánku.
Tolstoys
A přišla nejlepší část dne – koncert Years & Years. Ty znám a mám ráda celkem dlouho, ale že to bude až taková pecka, to jsem nečekala. Kapela (hlavně zpěvák) byla taková roztomilá smršť energie a udělali z toho hodně dobrou párty. Stát na místě mi na rozdíl od chůze nevadilo, takže jsem si dost dobře zatančila (akorát skákání jsem musela švindlovat :- ). Padal jemný deštík, ve vzduchu endorfiny a Pride vlajky, prostě úžasný zážitek a nejlepší narozeninová oslava, jakou jsem si mohla přát.
V závěrečný den Colours jsme jeli na oběd do Havířova do restaurace Barbara, kde mají veganské menu. Následující řádky nemají být negativní recenzí podniku, jelikož jídlo bylo (nakonec) výborné a obsluha profesionální, ale je pravda, že naše návštěva trochu připomínala absurdní divadlo. :- D Nejdřív jsem si objednala okurkovou limonádu. Slečna přišla, že okurku nenašla. Nevadí, objednala jsem si tedy malinovou limonádu. Za chvíli mi přišla pomerančová. :- D To jsem si nejdřív ani neuvědomila, ale byla dobrá, takže žádný problém. Nejprve jsme si dali napůl výborný rajčatový krém s veganskou mozzarellou nakládanou v bazalkovém pestu a k druhému jsem si objednala špagety s krémovou omáčkou z červené řepy, žampiony, česnekem, rukolou a slunečnicovými semínky. V menu byly asi 4 jídla s tofu a L. si chtěl dát jedno z nich, ale ukázalo se, že tofu došlo. Tak si trochu zklamaně objednal to samé jako já. Za nějakou dobu k nám servírka trochu nešťasně zamířila s prázdnýma rukama a oznámením, že nenašli ani řepu, tak jestli můžou být ty špagety špenátové. Nakonec nám tedy přistály špagety se špenátovou omáčkou, které postrádaly i některé další inzerované ingredience, ale i tak to chutnalo skvěle, což výsledný dojem zase zlepšilo. Jen by se mohli na ty vegany trochu líp připravit, když už pro ně mají speciální menu. :- )
Po obědě jsme se rychle stavili v jednom z havířovských pivovarů, kde v rádiu hráli písničky mého mládí a dostala jsem chuť jít na koncert Avril Lavigne nebo nějaký zahraniční festival s opravdu nabušeným programem. Po návratu do Ostravy odjel L. ještě na nějaký menší odpolední výlet a já zamířila do areálu. Areálové gastro zážitky tohoto dne: opět Faency Fries, jahodová zmrzlina a skvělá sladká tortilla. Jinak byl odpolední program opět poněkud nezáživný – viděla jsem 4x 15 minut koncertů, z nichž mě ani jeden nijak zvlášť nezaujal. Potom jsem viděla skoro celou Zaz a taky to nebylo nic pro mě. Naštěstí nás čekal dvouačtvrthodinový koncert The Cure. Ty už jsme viděli před dvěma lety v Praze, ale na opakování jsem se dost těšila. Přece jen je to v mých statistikách (měřených od roku 2009) 6. nejposlouchanější skupina. Teď už je moc neposlouchám a vlastně ani nemám nijak zvlášť naposlouchanou celou tvorbu, ale o to víc miluju určité songy. Smithovi už bylo 60, ale jak se všichni shodnou, je kapela ve výborné hudební formě a jejich dlouhé koncerty jsou prostě radost. A člověk by neřekl, že i na depresivní hudbu jde dost dobře pařit. :- )
Bolt Tower <3
Rozhodně skvělé zakončení Colours. Nicméně jsem se rozhodla, že příští rok se s největší pravděpodobností nezúčastníme. Milého to stejně nezajímá (hrozí, že s ním příští rok pojedu na oplátku na Brutal Assault, ha), a ačkoliv mám moc ráda ten areál, tu atmosféru a Ostravu celkově a večerní koncerty byly pecka, je čas na další pauzu a jinou destinaci. Letos se mi splnilo přání vidět konečně Florence a nemyslím si, že mě program příštího roku dostane do kolen (jsou fráze, který myslím používám jen na pise.cz, vůbec nevím, čím to je. :- D). V září uvidím v Praze Arianu Grande a jediná další věc, kterou bych opravdu chtěla vidět, jsou Panic! At the Disco (v Česku známi jako panic na disku, tomu se asi nikdy nepřestanu smát :- D), a ti na Colours asi fakt nebudou (a pokud jo, tak budu muset přijet na jeden den a odjet nočním vlakem, haha). Stejně ale chci někdy příští rok Ostravu navštívit, projít si areál v rámci exkurze, jít znovu na Bolt Tower (což jsem chtěla letos, ale nevyšlo to), možná znovu na haldu Ema a tak. Ostrava je prostě klenot a má na mě magnetické účinky. :- )