|
Sobota 26. září 2015 – Podzim je tu, polovina kanclu nachcípaná a ani já se necítila na nějaké delší než velmi krátké pochodování, takže jsme nakonec zvolili energeticky nenáročný výlet do sušického minipivovaru. Cesta tam byla trošku zdlouhavá. Vyjeli jsme ze Smíchova v 7.52 motorovým rychlíkem, kterému se říká Švejk a který projíždí různými pro mě zajímavými destinacemi – nejdřív samozřejmě Beroun, pak Jince (pivovar Vilém), Březnice (pivovar Herold) a Písek (ještě jsem tam nebyla). V Protivíně jsme přestoupili na vlak do Plzně a ze stanice Horažďovice předměstí do Horaždovic jsme se museli přepravit výlukovým autobusem. Z Horažďovic už nás regiošuk dovezl konečně do Sušice.  |
|
19. 9. 2015 – BurgerKlobásShow! Na tuhle akci, která se konala v pivovaru ve Žlebských Chvalovicích u Ronova nad Doubravou (což je u Heřmanova Městce, což je u Chrudimi... no prostě v mém Pardubickém kraji), mě L. lákal už od července, ale já furt nevěděla, protože ten samý víkend byl i pražský Burgerfest, kam jsem už dvakrát chtěla a který jsem vzhledem ke svému vztahu k dobrým burgerům považovala tak trochu za povinnost. Nicméně nakonec jsem se tuhle sobotu na Prahu vykašlala a jela hodovat na venkov a rozhodně toho nelituju :- )  |
|
29. srpna 2015 – Poslední prázdninový víkend – v Praze samozřejmě hrozně moc akcí, některé i žrací, ale nakonec jsme se v pátek večer spontánně rozhodli, že budem ctít pravidlo "víkend je tady, vypadni z Prahy", a zajeli jsme si do Brna. Proč (proboha) zrovna tam? Nalákala mě akce Víkend s brněnskými pivovary na Špilberku a neplánovaně jsme se nachomýtli i na oslavách dožínek a na skok i na Industra Food Festu.  |
|
Neděle 23. srpna 2015 – Pro začátek vyjasnění pojmů: sušák byl můj stav v ústech po probuzení. Suchák se přezdívá místnímu vrcholu Suchý vrch, kam jsme měli v plánu jet se tento den podívat. Já mu měla pořád tendenci říkat Sucháč, ale tak se mu prý fakt neříká. Jinak probudit se s kocovinou někde, kde má člověk působit alespoň trochu slušným dojmem, je fakt sen. Přesněji řečeno tak trochu noční můra. Naštěstí mému stavu hned po probuzení a ploužení se po baráku ve smyslu "potřebuju čaj a sprchu" a tomu, že jsem si pletla slova deštník a ručník, nebyl v té nejkritičtější fázi kromě L. nikdo svědkem, pak jsem během snídaně předstírala, že mi není vůbec blbě, a vyrazili jsme na bus. Snídaně mi udělala dobře, navíc díky kombinaci dvou špekáčků, zřejmě kvalitního pitiva a venkovského vzduchu nebyl ten stav tak pekelný jako jindy, takže jsem usoudila, že se zásobou sladkého pití můžu výlet přežít.  |