29. srpna 2015 – Poslední prázdninový víkend – v Praze samozřejmě hrozně moc akcí, některé i žrací, ale nakonec jsme se v pátek večer spontánně rozhodli, že budem ctít pravidlo "víkend je tady, vypadni z Prahy", a zajeli jsme si do Brna. Proč (proboha) zrovna tam? Nalákala mě akce Víkend s brněnskými pivovary na Špilberku a neplánovaně jsme se nachomýtli i na oslavách dožínek a na skok i na Industra Food Festu.
Po sáhodlouhé cestě jsme se vydali takovou tou ulicí od nádraží do kopce, kde jsem to znovuobjevovala, protože jsem v Brně nebyla dobrých 7 let (nepočítám-li návštěvu nádražky při přestupu během jednoho šotovýletu). Tehdy tudy nejezdily tramvaje, tak mě jedna málem přejela. Překvápko nás čekalo na náměstí Svobody, kde byla ta slavnost dožínek, ale hlavně spoustu stánků pivovarů z okolí Brna. Což se trochu krylo s naším dalším cílem, takže jsme si dali jen jedno malé na cestu a já si vybrala blbě: zaujal mě stánek Padouch, ale zblízka se ukázalo, že je to Padochov, a jejich cyklistická jedenáctka byla nepříjemně hořká. L. si dal Sentický Kvasar (tmavou medovou třináctku) a byl spokojený.
Vystoupení nějakého kmenu. Měli tlumočnici a nejdřív několikrát zdůraznili, že žerou lidi, a pak zase několikrát opakovali, že si jen dělali srandu, tak nevím...
Jelikož jsem čekala, že na Špilberku bude jídlo na nic (a taky že bylo), udělala jsem v pátek večer ještě rychlý průzkum, kam bychom mohli zajít na oběd. Už jsem několikrát slyšela doporučení na Bar, který neexistuje, ale tam mají až večer. Další nápad byl Giraffy Burger Bar, ale tam bylo zrovna tuhle sobotu taky zavřeno. Takže nakonec to padlo na Bistro Franz, o němž byla zmínka na votoči v jedné větě spolu se slovem "hipster", což v Praze nutně nevyhledávám, ale v menších městech to bývá dobrá volba.
Brněnská Stodolní.
V Bistru Franz bylo příšerný vedro. Což bylo i venku (a já tomu ráno nevěřila, tak jsem se oblíkla hloupě a trochu jsem umírala), ale tady by se fakt hodila klimatizace nebo alespoň větráček. Hodování jsme započali domácí limonádou (já měla rakytníkovou) a pak jsem si vybrala lososa s grilovanou zeleninou. Losos byl dost dobrý, krásně se rozpadal a zelenina (kde potěšila osvěžující dýně) byla vhodným doplňkem, i když já jsem k masu holt naučená na klasickou přílohu.
Jako dezert jsem se rozhodla ochutnat další věc, kterou už měli skoro všichni kromě mě, a to makronku. Tak nějak nečekaně jsem si nakonec zvolila pistáciovou, protože byla skvěle zelená. A udělala jsem dobře, měla dost zajímavou chuť a nebyla přespříliš sladká. L. měl malinovo-vanilkovou, která byla taky celkem snová, ale na mě už trochu moc sladká. Složením je tahle sladkost sice koukám dost zabijácká, ale občas si takové věci ráda dopřeju :- )
A hurá na Špilberk! Ukázalo se, že Víkend s brněnskými pivovary je taková specifická akce. Taková brněnská bych řekla... Na nádvoří byly vyskládány brněnské pivovary, takže Hauskrecht, Magistr, Pegas, Albert, Lucky Bastard, Richard, Líšeňský pivovar a o kus dál separovaně Starobrno, ke kterému jsme se ani nepřiblížili :- D Cestou vlakem jsem si četla Ekonoma (přistál příteli v práci anonymně na stole a přečetla jsem ho fakt s chutí, spoustu zajímavých článků), kde byl právě speciál o pivovarech, takže o existenci Hauskrechta a Lucky Bastarda jsem se dozvěděla s mírným předstihem. (Do té doby jsem z nich znala jen Alberta a bohužel jsem měla čest i s tím Starobrnem.)
Degustaci jsem tedy zahájila desítkou Špilberk od Hauskrechta, který je v Brně zdá se trochu kult, ale mně bohužel nechutnal. Zase nehezky hořký jak sviň. Chuť jsem si chtěla spravit líšeňskou jedenáctkou Marvanem a o něco lepší to bylo, ale nic úchvatného. Následoval krok stranou od spodně kvašených v podobě pšeničné třináctky Středověk a ten byl, no, zajímavý, ale i ta třetinka byla trochu moc. Nejlepší kus byl na konec, a to světlá dvanáctka Pegas. Pro tu jsem chtěla hlasovat v soutěži, ale ukázalo se, že hlasovat můžou jen lidi, kteří byli na výstavě Žít Pivo. Pff, diskriminace, zrovna když jsem měla chuť být aktivní. Pro zajímavost to vyhrál ten Špilberk od Hauskrechta.
Na festu potkal L. spoustu svých známých (z nichž někteří ani nebyli z Brna a jen se tam náhodou potkali, to se stává furt) a od jednoho jsme se dozvěděli, že se dnes koná i žrací festival, což znělo líp než přítomné kraviny typu klobása, takže jsme po ochutnání těch pár piv zdrhli od neskutečně příšerné hudební produkce (ve stylu vrcholně nevkusné venkovské diskotéky, vlastně pro to ani nemám slova) a zaskočili jsme si cestou ještě na věž, kde jsme se dost dlouho dohadovali, kde že je ta slavná vila :- D Dědek u vstupu neopomněl zdůraznit, že nejvyšší brněnská budova je o metr vyšší než nejvyšší pražská. Chvíli jsem přemýšlela, jestli je to ten barák na Pankráci, kde jsem jednou byla kolem 20. patra na pohovoru (hlavně z důvodu, že jsem chtěla vidět ten výhled), a fakt že jo :- )
Ale zpět k jídlu. Na Industra Food Festival jsme dorazili doslova na poslední chvíli, zhruba tak v poslední půlhodině, kdy ještě vybírali vstupné a dávali zvířecí razítka. (Vybrala jsem si prase, jelikož mi to přišlo vzhledem k prázdninovému stravování příznačné... Ale vtipnější pak bylo, jak mi to nešlo smýt.) Zjistili jsme, proč na Špilberku nebyli skoro žádní mladí lidé. Všichni totiž asi byli tady. Po rychlé obhlídce areálu jsem si vytyčila dva cíle: burger a těstoviny. Původně jsem přemýšlela o opačném pořadí, ale ještě že jsem to přehodnotila, protože zanedlouho už stánek Burgerbar balil. Měla jsem Grill Burger se slaninou, čedarem, lilkem, cibulovou majonézou a barbecue tapenádou v ochutnávkové velikosti a byl celkem sympatický. L. si dal konečně pastrami, na které si už nějaký čas brousil zuby, a pak kimči s rýží.
Já jsem se hodlala dojíst těstovinami pappardelle se špenátovým pestem od Kate's Cuisine. Tyhle očividně s láskou dělané domácí těstoviny byly fajn, ale lehce jsem se přežrala :- D Což je pro můj vztah k těstovinám dost typické. Návštěva tedy byla rychlá a efektivní a mohli jsme se vydat za (zas o něco dřívějšího) soumraku domů.
Tohle jsem neměla, ale vypadalo to dost luxusně.