19. 9. 2015 – BurgerKlobásShow! Na tuhle akci, která se konala v pivovaru ve Žlebských Chvalovicích u Ronova nad Doubravou (což je u Heřmanova Městce, což je u Chrudimi... no prostě v mém Pardubickém kraji), mě L. lákal už od července, ale já furt nevěděla, protože ten samý víkend byl i pražský Burgerfest, kam jsem už dvakrát chtěla a který jsem vzhledem ke svému vztahu k dobrým burgerům považovala tak trochu za povinnost. Nicméně nakonec jsem se tuhle sobotu na Prahu vykašlala a jela hodovat na venkov a rozhodně toho nelituju :- )
Ve Žlebských Chvalovicích, kde se nachází Kutílkova palírna a pivovar (přijde mi dost příhodné, že zrovna člověk se jménem Kutílek má takový podnik), jsem už jednou byla, ale tehdy tam nebyla žádná akce, seděli jsme sami vevnitř v útulném interiéru (i bez personálu, který asi něco kutil na dvoře) a k jídlu byl jen guláš (který moc nemusím). Tentokrát jsme zažili pivovar v diametrálně odlišné podobě. Ale nejprve turistická a památková vsuvka.
Výlet do chvalovického pivovaru je fajn v tom, že se dá dorazit z různých stran a užít si cestou i okolní Železné hory. Přijeli jsme stejně jako minule vlakem do Prachovic a začátek trasy byl podobný – po naučné žluté k Lovětínskému rybníku, kde jsme ale tentokrát nepokračovali Lovětínskou roklí, ale odbočili jsme na červenou vedoucí po silnici ke zřícenině hradu Lichnice. Ještě předtím jsme se stavili na vyhlídce Dívčí kámen, kam vede trochu schovaná pěšinka za autobusovou zastávkou.
Na hradě (ze kterého už fakt moc nezbylo) vládla sympatická průvodkyně, která se z památky snažila vytřískat co nejvíc: nejdřív nás lákala na turistické známky a upomínkové předměty (ty ale nesbírám), pak nás poslala s obří svítilnou do sklepení (které jsme si okořenili absolutní tmou) a pak začala přednášet o historii a zajímavostech místa. Nějakým známým se tam pochlubila se svým mistrovským kouskem, kdy vyprávěla nějaké skupině, co je všechno ze zříceniny vidět:
"A když je hodně dobrá viditelnost, tak jsou vidět i Tatry!"
"Tatry, jo??"
"No... vozí tady vápno a cement."
Ehm :- D Ve skutečnosti jsme viděli Ronov, Třemošnici a o kousek dál Čáslav, Kutnou Horu a Kolín.
K pivovaru to bylo ještě 3,5 km, které jsme vzali rychle, jelikož už jsem měla hlad. Touto druhou návštěvou jsme ale ještě nevyčerpali všechny možnosti, jak se do Žlebských Chvalovic dostat. Mnou ještě nevyzkoušená trasa například vede přes místní vrchol Krkanka (567 m. n. m.). L. se se mnou vsadil, že je to nejvyšší hora Železných hor. Není, takže jsem vyhrála pivo. Po cestě jsme u druhé místní hospody potkali spoustu sportovců a vyrozuměla jsem, že snad někteří chtějí na tu Krkanku vyběhnout. Já už se viděla s pivem a jídlem, takže jsem fakt nezáviděla (byl mimochodem úplně krásný den, takhle kolem poledne až celkem horko).
*
A teď už k akci. Od mé minulé návštěvy před dvěma lety tu přibyl obří stan s lavičkami a vzadu na dvoře další stoly se slunečníky. Nacházely se tu dvě venkovní oázy s pivem a nealkem (a točilo se i vevnitř), stánek s česnekovými langoši (který se po vyprodání změnil na klobásový) a výdejní místo burgerů. Mraky lidí a harmonikář. Osvěžila jsem se nejprve dvanáctkou, protože u ní byla menší fronta než u stánku se speciály, a postavila se s ní do fronty na burger. Ta fronta klamala tělem. Nebyla delší než 8 metrů, ale pobyla jsem v ní hodinu a čtvrt (a to jsem se chtěla návštěvou mimopražské akce vyhnout právě těm šíleným frontám). Ještě že to čekání stálo za to. Než jsem se dostala na řadu, zašel mi L. pro pšeničnou jedenáctku, která mi chutnala asi úplně nejvíc (takže definitivně beru pšeničné na milost – letos už je to několikáté, ze kterého jsem byla nadšená.)
A pak jsme byli konečně na řadě. Na výběr byl Klasik burger ("100g hovězího masa, rajče, salát, dresing, bulka") za 60 CZK, Cheese Burger (to samé plus sýr) taktéž za 60 CZK a Tex-Mex (obohacený tex-mex omáčkou, grilovanou cibulkou a slaninou) za 65 CZK. Kromě toho ta maďarská klobása, kterou jsme si ale nedali (klobásy jím spíš jen v nouzi a uzeninám se celkově snažím vyhýbat.) Já si dala Cheese (dostala jsem ho i s tou cibulkou a dresing jsem si ke své úlevě mohla vybrat, takže jsem si přála trochu tatarky a ŽÁDNÝ kečup). L. si vzal Klasik a rovnou i Tex-Mex (kterého dostal i s chipotle omáčkou a bez slaniny, která došla, což mu ale nevadilo). Zároveň jsme si nabrali i domácí buchty – já švestkovou a L. ostružinovou.
Ten burger mě naprosto dostal. Všechny suroviny byly úžasné – lehká trochu opečená bulka, čerstvé šťavnaté rajče a salát, sýr celkem obyčejný, ale chutný, pořádně propečené maso (trošku hrubě namleté, narazila jsem na jeden nekousatelný kousek, ale to byl detail), a jelikož jsem si sama zvolila typ a množství dresingu, naprosto mi vyhovoval. Jelikož v podstatě vážně nemám, co bych zkritizovala, dodám jen, že by se možná pro tak velkou bulku hodil i o něco větší kus masa, ale na druhou stranu jsem nebyla přežraná tak jako po některých burgerových orgiích (tam k tomu dost přispívají hranolky, které mi tady ale vůbec nechyběly); najedla jsem se akorát a ještě mi zbylo místo na tu buchtu, která byla taky skvělá. Prostě ach! Přitom byl úplně jiný než většina mých oblíbených pražských burgerů (asi hlavně nezvyklou chutí a měkkostí té lehké bulky a očividnou čerstvostí ingrediencí). Kromě toho byl taky servírován sympatickým personálem, který se frontou nenechal vystresovat a pracoval svým tempem a s úsměvem (zejména na toho dlouhovlasého pána se opravdu nedalo za to čekání zlobit).
Pivní degustaci jsem zakončila polotmavou třináctkou, která byla taky velmi dobrá, ale vítězem zůstalo pšeničné. L. zkusil APU a stout a byl taky celkem nadšený a i mně chutnaly, i když to není můj druh piva. Seděli jsme tam, kde slunečníky moc nepomáhaly a slunce pálilo (chvílema i na hlavu, což není při pití moc dobré), takže jsem si dala nakonec pro zmírnění nálože ještě jablečný džus. Jinak cena piva byla 25 Kč za velké a 20 Kč za malé. Což je především u těch vícestupňových speciálů fakt vtipná cena (ono i ty burgery – za 120 nemá člověk často ani jeden a tady byly za tuhle cenu dva).
Domů jsme ze Železných hor dorazili překvapivě rychle. Motorák z nejbližší zastávky Ronov nad Doubravou, zastávka nás dovezl do Čáslavi, kde jsme přestoupili na rychlík do Prahy. Akce mě kvalitou zážitku dost překvapila a převládalo nadšení, takže jestli se bude show konat i příští rok (a já doufám, že jo), máte mě tam zas! :- )