Na druhý (a můj první) sraz pise.cz jsem se dost těšila, a to nejen proto, že už jsem zoufale potřebovala program nezahrnující stěhování, pochůzky spojené se stěhováním a pokusy o zkrocení chaosu, který kvůli stěhování nastal.

Kde jsme to skončili? Jo, nemohla jsem chodit ještě víc než předtím, takže moje účast na dalších túrách byla definitivně odpískaná. Malý výlet bez velkého chození by ale byl v pohodě, že? No... :- D

Na den třetí bylo naplánováno nevytáhnout paty z Ostravy, což se vzhledem k následkům Lysé hory v podobě snížené schopnosti pohybu dost hodilo, nicméně i tak se při courání po městě a pivovarech (a poté hlavně v areálu Colours) nachodilo plno kilometrů. A nejhorší ze všeho jsou schody, bariérové tramvaje a obrubníky.

Sice jsem ještě nedopsala zážitky z loňské dovolené, ale právě proběhla ta letošní a myslím, že si zápis zaslouží, už jen proto, že mě pro ni nenapadá výstižnější popis než shit show. :- D

Z Břeclavi do Vídně za hodinu a 150 CZK, to fakt nešlo nevyužít. :- ) 

Dlouho jsem tu nic nepsala, ale naše právě proběhlá dovolená na jižní Moravě si to zaslouží. :- ) Chtěla jsem tam, protože jsem tam pořádně nikdy nebyla, ačkoliv je tam plno míst, která mě zajímala. A taky je to blízko do Vídně. :- )

Konečně je tu pokračování nejlepšího loňského zážitku. :- )

Vydržela bych na tohle koukat hodiny. Ale byla celkem kosa.

Byla jsem poprvé v životě v anglicky mluvící zemi! A letěla poprvé letadlem, woohoo!

Krušné hory nejsou tak masově oblíbené jako některá naše jiná pohoří, ale zjistila jsem, že v nich taky umí být dost krásně. Zvlášť když cesta končí v klášterním pivovaru Ossegg.

České Švýcarsko = skvělá terapie.