Sobota 26. září 2015 – Podzim je tu, polovina kanclu nachcípaná a ani já se necítila na nějaké delší než velmi krátké pochodování, takže jsme nakonec zvolili energeticky nenáročný výlet do sušického minipivovaru. Cesta tam byla trošku zdlouhavá. Vyjeli jsme ze Smíchova v 7.52 motorovým rychlíkem, kterému se říká Švejk a který projíždí různými pro mě zajímavými destinacemi – nejdřív samozřejmě Beroun, pak Jince (pivovar Vilém), Březnice (pivovar Herold) a Písek (ještě jsem tam nebyla). V Protivíně jsme přestoupili na vlak do Plzně a ze stanice Horažďovice předměstí do Horaždovic jsme se museli přepravit výlukovým autobusem. Z Horažďovic už nás regiošuk dovezl konečně do Sušice.

Právě pomalu končí astronomické léto (vlastně už stihlo skončit, než jsem to dopsala). A tenhle článek má být něčím jako shrnutím léta 2015 (proto ten patvar v nadpisu). Proč vlastně? Jednak mám ráda hodnocení, statistiky, bilance a seznamy a zatím tu nic takového nemám. Ale hlavně jsem si minulé léto moc neužila, protože...

19. 9. 2015 – BurgerKlobásShow! Na tuhle akci, která se konala v pivovaru ve Žlebských Chvalovicích u Ronova nad Doubravou (což je u Heřmanova Městce, což je u Chrudimi... no prostě v mém Pardubickém kraji), mě L. lákal už od července, ale já furt nevěděla, protože ten samý víkend byl i pražský Burgerfest, kam jsem už dvakrát chtěla a který jsem vzhledem ke svému vztahu k dobrým burgerům považovala tak trochu za povinnost. Nicméně nakonec jsem se tuhle sobotu na Prahu vykašlala a jela hodovat na venkov a rozhodně toho nelituju :- )

Street Food Jam... Tak trochu se z toho pro mě stal symbol letošního léta, resp. té části strávené v Praze. Koná se letos celkem šestkrát a já se dnes zúčastnila už potřetí. Koncept akce se příliš nemění, ale vedle známých tváří na člověka vždy čekají i nějaká překvapení, takže se určitě vyplatí zamířit před Cross znovu a znovu :- )

29. srpna 2015 – Poslední prázdninový víkend – v Praze samozřejmě hrozně moc akcí, některé i žrací, ale nakonec jsme se v pátek večer spontánně rozhodli, že budem ctít pravidlo "víkend je tady, vypadni z Prahy", a zajeli jsme si do Brna. Proč (proboha) zrovna tam? Nalákala mě akce Víkend s brněnskými pivovary na Špilberku a neplánovaně jsme se nachomýtli i na oslavách dožínek a na skok i na Industra Food Festu.

6. září 2015 – Slota! Siberie! Sice trochu přeháním, protože bylo okolo 15 °C, ale kvůli příšernému větru, který odnášel vše pevně neukotvené (podle předpovědi zas vtipně "čerstvý vítr"), to bylo pocitově o dost míň. Do města jsme vyráželi až v půl třetí s plnými batůžky knížek, které jsme plánovali odložit na bazaru / výměně knih v Oku (poprvé jsem se chtěla věcí spíš zbavovat než jich co nejvíc nakřečkovat a moje minimalistické já z toho mělo velmi dobrý pocit), a pak se jít najíst na Foodparade u trojského zámečku. Záměrně říkám "jít se najíst", protože na nějaké zdlouhavé ochutnávání a vysedávání to v tomto počasí vážně nebylo. Nakonec jsme to ale zvládli k mé velké spokojenosti a byla jsem ráda, že jsem překonala nutkání strávit odpoledne v posteli, kde se při ošklivých povětrnostních podmínkách tráví čas obzvlášť příjemně.

Neděle 23. srpna 2015 – Pro začátek vyjasnění pojmů: sušák byl můj stav v ústech po probuzení. Suchák se přezdívá místnímu vrcholu Suchý vrch, kam jsme měli v plánu jet se tento den podívat. Já mu měla pořád tendenci říkat Sucháč, ale tak se mu prý fakt neříká. Jinak probudit se s kocovinou někde, kde má člověk působit alespoň trochu slušným dojmem, je fakt sen. Přesněji řečeno tak trochu noční můra. Naštěstí mému stavu hned po probuzení a ploužení se po baráku ve smyslu "potřebuju čaj a sprchu" a tomu, že jsem si pletla slova deštník a ručník, nebyl v té nejkritičtější fázi kromě L. nikdo svědkem, pak jsem během snídaně předstírala, že mi není vůbec blbě, a vyrazili jsme na bus. Snídaně mi udělala dobře, navíc díky kombinaci dvou špekáčků, zřejmě kvalitního pitiva a venkovského vzduchu nebyl ten stav tak pekelný jako jindy, takže jsem usoudila, že se zásobou sladkého pití můžu výlet přežít.