Slavkov a Bzenec: 671 km vlakem zadarmo
5. duben 2016 | 19.00 |
Pilně, velmi pilně sbíral L. body za jízdenky zakoupené na internetu, a tak zase nastal slavný okamžik, kdy jsme se mohli vozit vlaky celý den po ČR zdarma. Dobře, nebylo to úplně zdarma – na osobu to vyšlo na 34 CZK a ujeli jsme 671 kilometrů. A ještě zvládli ochutnat 8 druhů piva ze 2 pivovarů. Takže not bad.
Nikde nikdo. Skoro.
Musím se podělit, jak probíhal první náš takový výlet, kdy jsme za velmi levno mohli jezdit, kam se nám zachtělo. To jsme totiž strávili ve vlaku opravdu celý den pouze s krátkou přestávkou na oběd a udělali si pořádnou okružní jízdu. Z Prahy přes Havlíčkův Brod do Brna, tam na nádraží proběhl ten oběd (a moje první a poslední setkání se Starobrnem, fuj ho), dále jsme pokračovali do Jihlavy, Veselí nad Lužnicí a zpět do Prahy. Celkem 584 kilometrů. Teď už to děláme záživnější a především pivně daleko zajímavější.
Slavkovský bizár.
Vyjeli jsme na velikonoční pátek (Velký se mu vlastně říká) před devátou z hlaváku railjetem, který byl celkem narvaný.
Na tyhle jízdenky bohužel prý nešla udělat místenka, kterou si obvykle zdarma pořizujeme, ale ukořistili jsme naštěstí místa u stolečku vedle nějakého jiného mladého a nadějného páru. Před půl dvanáctou jsme vjížděli do Brna (protože i railjet tam prostě jede nehorázně dlouho) a urychleně přestoupili na spěšný vlak jménem Kyjovka. Tenhle byl taky narvaný a seděla jsem proti směru jízdy a ještě v uličce, takže jsem toho moc neviděla a doufám, že jsem o mnoho nepřišla.
Cestou na zámek
Musím říct, že jelikož se jednalo spíš o jezdicí výlet, moc jsem se na něj předem nepřipravila, takže jsem až před výstupem ve Slavkově googlila, kam že se to můžem jít před obědem podívat. Jo, na zámek! Od našeho vzpomínání na hodiny dějepisu ve stylu "která že to vojska bojovala v té bitvě u Slavkova a kdo že to vlastně vyhrál" nás ušetřila informační tabule na návsi, kam jsme došli kolem vily Austerlitz, a na zámek to už bylo jen pár kroků. Tam mě L. napůl šokoval a napůl pobavil takovým polootráveným "takovej obyčejnej zámek", protože mu asi moc nesedl (no jo, není to zřícenina nebo nějaký temný hrad), ale mně se líbil. Prohlédli jsme si ho jen zvenku a prošli se po zámeckém parku a pak už mazali do pivovaru.
Rovnou to napíšu: ten pivovar je pecka. Chutnala mi vlastně všechna piva, která jsem zkusila, a z některých jsem byla dokonce nadšená. A to jsme ochutnali VŠE. Naštěstí to bylo společnými silami a zvolila jsem třetinkovou taktiku, ale i tak to bylo celkem náročné. :- ) Ale skvělé. Nadchla mě Císařská polotmavá třináctka, tu jsem si dala dvakrát, velmi nadprůměrná byla Slavkovská desítka a spokojená jsem byla i s dvanáctkou Slavkovský vídeňský ležák a se Slavkovskou dvanáctkou ze stálé nabídky. Od L. jsem ochutnala Jarní kvasnicovou jedenáctku, Slavkovský rye ale a tmavého Slavkovského kancléře.
A nadšenou reakci sklidí i jídlo: oba jsme zkusili Caesar salát s grilovaným lososem s bylinkovou bagetou a vypadalo to a chutnalo tak dobře, že jsem to ani nevyfotila. :- ) L. měl pak ještě choutky na Kancléřův zákusek, který stál taky za to. Kromě toho se mi dost líbilo, že tam mají salátový bar, kde si může člověk nabrat, co chce. Kdybychom si vybrali jako hlavní jídlo něco jiného než salát, tak bychom toho rádi využili. Interiér byl příjemný a obsluha taky, takže mě nenapadá nic, co bych vytkla, a můžu návštěvu tohoto pivovaru jednoznačně doporučit.
Pak jsme využili spěšný vlak jménem Hruškovice a ještě jsme se stavili v Bzenci v železniční hospůdce Lokálka, kde točí místní pivo. To byl lokál úplně jiného druhu, ale taky se nám tam dost líbilo. Měli tam i uzavřenou nekuřáckou místnost, ale usoudili jsme, že bychom si připadali trochu jak na hanbě a že chceme být v centru venkovského dění, tak jsme se přesunuli do hlavní části. Milá obsluha nám přinesla dvanáctku Kněžihorský ležák a ještě dobrou čočkovou polévku s noky. Hospoda je vyzdobena v železničářském duchu a předem jsem v jednom článku našla, že ze stropu tam visí průvodčí. Tak říkám, že tady vlastně má viset ze stropu ta průvodčí a že už tady asi není, a pak si jí teprv všimnu. Takovou věc člověk asi lehce přehlídne, no. :- ) Paní (živá, ne visicí ze stropu) se nás při odchodu zeptala, jak nám pivo chutnalo, tak jsme ho (upřímně) pochválili. Fajn místo. Potom už jsme se vrátili přes Moravský Písek a Olomouc domů. Moc se to třeba nezdá, ale tyhle výlety s jízdenkama skoro zadarmo jsou dost náročný. A už máme body skoro na další, ajaj... :- )
