Plán na neděli, na kterou bylo slibováno až 16 stupňů – vypadnout do lesa. Ne moc daleko od Prahy, ale tak, aby nebylo poznat, že to není daleko od Prahy, a aby tam nebyl milion lidí. A abychom tam dojeli nejlépe vlakem. Ne úplně primitivní zadání, ale já to vymyslela. :- )

Na neděli jsem si na nás vymyslela návštěvu Olivova pivovaru v Dolních Břežanech. Ale aby ta cesta nebyla tak nudná (busem z Kačerova, meh), tak že se projdem od vlaku. O pivovaru jsem četla pochvalné i nelichotivé recenze. Nejvíc mě pobavila ta, která shrnovala dojem z pivovaru a celých Dolních Břežan slovy "naleštěný prd". To jsem prostě musela zažít. A teď: byl to prd, nebyl to prd... Napínavé, že?

Turistická sezóna zahájena! A jak tak koukám z okna na tu vánici, tak asi zas přerušena. Ale v sobotu i v neděli bylo... nechci říkat vzhledem ke svému vztahu k zimě "hezky", ale alespoň sucho a my jsme vyrazili nejprve na menší a druhý den na trochu větší procházku za pivem a jídlem. Jak jinak.

Praha vesnická.

Rýsují se mi v hlavě určité plány týkající se finančních priorit, které pravděpodobně ovlivní i položku pracovně nazvanou "drinkeating out". Nemyslím si, že bych momentálně chtěla tenhle požitek totálně vyškrtnout ze života (alespoň že lahváče jsem chytře přesunula do sekce "potraviny"), ale jistá omezení gurmánského budgetu to asi přinese. Níže bych se při této příležitosti ráda podělila o exkluzivní a dosud nezveřejněná svědectví našeho hodování za posledních pár měsíců.

Snídaně ve vlaku. Pohled z přítelovy strany, za mě párky ke snídani fakt ne-e. :- )

Zkouškový při práci na plný úvazek je taková zábava, že někdy ani nestíhám pořádně spát, natož pořádně psát. Ale už se pomalu vynořuju z jeskyně. Onehdá v neděli jsem měla příležitost si trochu odpočinout a navíc učinit svého muže šťastným. Vydali jsme se na Petřiny do Billy, resp. do jejího horního patra, kde od listopadu sídlí Dům vláčků neboli výstava modelových železnic. Jestli někdo čekal prasárny, tak nemusí být tolik zklamán, jelikož ty byly na výstavě kupodivu k nalezení také.

Zrovna něco jelo kolem.

Nedávno jsem se díky kolegům z práce ocitla na své první pivní degustaci v životě. Proběhla velmi příjemně (zvlášť ke konci) v pivotéce Pivní Mozaika v Karlíně. Začalo to tak, že nás pan, ehm, moderátor nebo jak mu říci, zatáhl do sklepa, a byl to jeden z těch sklepů, do kterých fakt chcete dobrovolně vlézt a dlouhou dobu nevylézat.

Trhy & kavárna asi budou naším novým zvykem. V sobotu jsem váhala mezi Náplavkou a Jiřákem, ale nakonec vyhrál Jiřák, mimo jiné proto, že kam jde císař (Kaiser Franz), tam jdu já. :- ) A pak jsme se ještě stavili v kavárně a nonstop studovně Cafedu u Muzea.

Šli jsme takhle v pondělí po práci do víru Karlína. Nejdřív na večeři do mého oblíbeného Nejen Bistra a pak na (další) pivo do Hostince u Tunelu. Když jsem žila od tunelu 200 metrů (pro nepražské je to ten spojující Žižkov a Karlín a mimo jiné si zahrál v Samotářích), tak tam tahle hospoda ještě nebyla, což je celkem škoda, nicméně z ní mám nakonec trochu smíšené pocity.

Nestíháám! Ale během odmlky jsem kromě chození do práce zvládla odevzdat dva semestrální projekty, složit první zkoušku v předtermínu, navštívit rodinu a samozřejmě i pár gastropivních zážitků, takže s tím, co jsem stihla, jsem celkem spokojená. Každopádně bych se teď ráda podělila o příhody z 28. listopadu, kdy byla příšerná zima a na můj popud jsme v ní vyrazili na Náplavku na trhy, kam mě lákaly hlavně burgery od Kaiser Franz. Na Náplavce jsem byla tenhle rok asi podruhé (takže mě nikdo nemůže nařknout z hipsterství) a celkově jsem si tristně ještě vůbec nenavykla farmářské trhy pravidelně navštěvovat, což je škoda, protože jinak bych věděla, že je potřeba vyrazit tam nejlépe dřív než o půl jedné a hlavně než začne sněžit.

Takhle se nám hezky u řeky dělaly burgery. Jak poetické.

24. listopadu 2015 – Sraz s K., což je vždycky příjemné, a jinak bych to nazvala asi jako večer předražených piv. :- D Do Fish & Chips v Dlouhé jsem chtěla hlavně na burger, na který jsem slyšela chválu. Že bych si tam dala fakt fish & chips jsem vůbec neplánovala, ale nakonec to tak dopadlo. A pokračování proběhlo v podniku Prague Beer Museum – čím víc hejtů jsem na něj četla, tím víc jsem se tam chtěla podívat, jestli je to opravdu takový horor. Tak už víme pravdu.