Nestíháám! Ale během odmlky jsem kromě chození do práce zvládla odevzdat dva semestrální projekty, složit první zkoušku v předtermínu, navštívit rodinu a samozřejmě i pár gastropivních zážitků, takže s tím, co jsem stihla, jsem celkem spokojená. Každopádně bych se teď ráda podělila o příhody z 28. listopadu, kdy byla příšerná zima a na můj popud jsme v ní vyrazili na Náplavku na trhy, kam mě lákaly hlavně burgery od Kaiser Franz. Na Náplavce jsem byla tenhle rok asi podruhé (takže mě nikdo nemůže nařknout z hipsterství) a celkově jsem si tristně ještě vůbec nenavykla farmářské trhy pravidelně navštěvovat, což je škoda, protože jinak bych věděla, že je potřeba vyrazit tam nejlépe dřív než o půl jedné a hlavně než začne sněžit.
Takhle se nám hezky u řeky dělaly burgery. Jak poetické.
Dorazili jsme a většina stánků včetně burgerového ještě stánkovala, což bylo sympatické, ale to jsme ještě netušili, jakou na nás chystají zradu. Nejdřív jsme se jali shánět chleba a zaujal nás brusinkový z Pekařství Mašek. Pro mě byl příjemně exotický, a i když se moc nehodil k mé oblíbené bylinkové pomazánce z dm (jo, jsem líná a nevyrábím si pomazánky ručně), se sýrem už to bylo o dost zajímavější. Následně jsem usoudila, že bych si dala před burgerem něco menšího k jídlu a vizuálně mě uchvátily obrovské pánve s haluškami s doupovskou uzeninou (Doupovské uzeniny Pelant) a zelím.
Ty jsem si dost užila, i když jsem si jich jako předkrm nechala nabrat moc, takže zbytek dojel L., a hlavně měly úžasnou výhodu v tom, že šly jíst s rukavicemi. Protože ani teď, když jsem musela ty rukavice sundat na dobu nezbytně nutnou při placení a ruce mi stihly začít modrat, mi nedošlo, že není moc dobrý nápad dávat si něco, co budu muset konzumovat s holýma rukama. Ale co bych pro burger neudělala. No jenže ještě předtím jsme si to tam prošli až na konec, L. si pořídil svařák, a než jsme dorazili zpět ke stánku Kaiser Franz, tak už stihli skoro všechny propriety pro přípravu burgerů uklidit. Což bylo dost smutný, protože od našeho prvního setkání na Street Food Jamu jsem dost toužila po jejich hovězím veledílu. Ještě že hned naproti sídlila Podolka se svými bio burgery a nějakými dalšími pokrmy, které mě v tu chvíli vůbec nezajímaly. No a ty naše byly předposlední, co ten den na Náplavce připravili. Uf.
Byl to celkem krasavec s jednoduchým, ale účinným složením – cibule, rajče, salát, nějaká růžová majonéza (specifikace neuvedena). Maso působilo vskutku kvalitně, akorát jsme chtěli víc propečené, ale to už zmrzlá slečna s vidinou konce řehole moc nezvládla, takže jsme měli medium. Bulka patřila k těm hutnějším a tvrdším, což asi patřilo k té bio koncepci. Jasná je jedna věc: takhle rychle jsem burger nikdy nesnědla :- D Během chvíle se mi začaly alespoň pocitově tvořit omrzliny a hodovali jsme pod mostem, aby na nás nesněžilo, což moc nepomáhalo, ale stejně to bylo fajn. Chutnal mi určitě víc než ve zbraslavské i podolské Podolce. (O tom dalším víkendu, kdy jsem byla u rodičů, bylo jako na potvoru samozřejmě daleko větší teplo, to už bych nemusela trhat své rychlostní rekordy...)
Nájezd na Náplavku jsme zakončili nákupem žampionů (podle přehledu stánků zřejmě od bezejmenného "pěstitele hub osobně") a nasloucháním jednomu z posledních stánkových mohykánů, a to děsně upovídanému pánovi s obchodním duchem ze CiderLandu. Jeho horký jablečný mošt byl dost dobrý, takže jsem taky měla šanci se něčím zahřát, když svařák moc nemusím. Místem pro rozmrznutí se stala naše oblíbená Pražírna na IPP, kde jsem si dala konečně pivo (mají Chříčský Pazdrát, mňam). Škoda že jsem tam byla s touto volbou široko daleko jediná, takže nejprve nebylo úplně v nejlepší kondici (jako nic hrozného, ale pamatovala jsem si ho z jedné večerní návštěvy úžasnější), nicméně s druhým se to trochu zlepšilo. Kafe tu celkem chutná i mně, což je dost velká lichotka, kdyby to tak náhodou nevyznělo :- )
