V Dolních Počernicích se nachází pivní svatostánek, všichni tam spěchejme. Ne, vážně, tenhle pivovar je klenot. 

V tuto slavnou sobotu 26. listopadu ožil už pošesté Beroun díky Englishbooks Day aneb setkání fanoušků HelpForEnglish.cz a já byla konečně u toho, yay!

Po čase jsem na něco kývla a byl z toho fakt zážitek. Kolegové se na obědě zmínili, že jdou příští týden lézt na stěnu. Tak říkám, že jsem na tom nikdy nebyla, ale že bych to vlastně možná chtěla zkusit (teoreticky, někdy v budoucnu). A oni na to, ať jdu s nima. Cože? Už příští týden? Ne až třeba za rok? No necítila jsem se na to zrovna připraveně. :- D Po x týdnech zkouškového, kdy jsem podnikala jen výlety do hlubin mentálního a fyzického vyčerpání jsem byla z představy takové sportovní aktivity lehce nervózní. A bylo jasné, že mi budou muset kolegové věnovat dost pozornosti, aby mě naučili nějaké základy toho, jak se tam nezabít, a že budu za úplnou lamu. Ale lákalo mě to, tak jsem tam s nima nakonec fakt vyrazila...

Turistická sezóna zahájena! A jak tak koukám z okna na tu vánici, tak asi zas přerušena. Ale v sobotu i v neděli bylo... nechci říkat vzhledem ke svému vztahu k zimě "hezky", ale alespoň sucho a my jsme vyrazili nejprve na menší a druhý den na trochu větší procházku za pivem a jídlem. Jak jinak.

Praha vesnická.

Zkouškový při práci na plný úvazek je taková zábava, že někdy ani nestíhám pořádně spát, natož pořádně psát. Ale už se pomalu vynořuju z jeskyně. Onehdá v neděli jsem měla příležitost si trochu odpočinout a navíc učinit svého muže šťastným. Vydali jsme se na Petřiny do Billy, resp. do jejího horního patra, kde od listopadu sídlí Dům vláčků neboli výstava modelových železnic. Jestli někdo čekal prasárny, tak nemusí být tolik zklamán, jelikož ty byly na výstavě kupodivu k nalezení také.

Zrovna něco jelo kolem.

Nedávno jsem se díky kolegům z práce ocitla na své první pivní degustaci v životě. Proběhla velmi příjemně (zvlášť ke konci) v pivotéce Pivní Mozaika v Karlíně. Začalo to tak, že nás pan, ehm, moderátor nebo jak mu říci, zatáhl do sklepa, a byl to jeden z těch sklepů, do kterých fakt chcete dobrovolně vlézt a dlouhou dobu nevylézat.

Trhy & kavárna asi budou naším novým zvykem. V sobotu jsem váhala mezi Náplavkou a Jiřákem, ale nakonec vyhrál Jiřák, mimo jiné proto, že kam jde císař (Kaiser Franz), tam jdu já. :- ) A pak jsme se ještě stavili v kavárně a nonstop studovně Cafedu u Muzea.

Šli jsme takhle v pondělí po práci do víru Karlína. Nejdřív na večeři do mého oblíbeného Nejen Bistra a pak na (další) pivo do Hostince u Tunelu. Když jsem žila od tunelu 200 metrů (pro nepražské je to ten spojující Žižkov a Karlín a mimo jiné si zahrál v Samotářích), tak tam tahle hospoda ještě nebyla, což je celkem škoda, nicméně z ní mám nakonec trochu smíšené pocity.

Nestíháám! Ale během odmlky jsem kromě chození do práce zvládla odevzdat dva semestrální projekty, složit první zkoušku v předtermínu, navštívit rodinu a samozřejmě i pár gastropivních zážitků, takže s tím, co jsem stihla, jsem celkem spokojená. Každopádně bych se teď ráda podělila o příhody z 28. listopadu, kdy byla příšerná zima a na můj popud jsme v ní vyrazili na Náplavku na trhy, kam mě lákaly hlavně burgery od Kaiser Franz. Na Náplavce jsem byla tenhle rok asi podruhé (takže mě nikdo nemůže nařknout z hipsterství) a celkově jsem si tristně ještě vůbec nenavykla farmářské trhy pravidelně navštěvovat, což je škoda, protože jinak bych věděla, že je potřeba vyrazit tam nejlépe dřív než o půl jedné a hlavně než začne sněžit.

Takhle se nám hezky u řeky dělaly burgery. Jak poetické.