Severský trolejbusový výlet do Jirkova a Chomutova

Bude to teď trochu retrospektivní, jak postupně píšu o výletech, které jsme za poslední dobu podnikli. Aneb hurá, končí okurková sezóna. :- )

Předminulý víkend nebylo zrovna moc hezky, natož teplo. Proto jsme vytáhli ze zásoby jeden z výletů, na které není zapotřebí nehnusné počasí, a to pouť po severských městech. Pro L. bylo nezbytně životně důležité se letos svézt trolejbusem z Jirkova do Chomutova (nebo asi i naopak), jelikož prý téhle lince hrozí zrušení. Pro část šotoušů včetně milého by to byl projev bezpráví a tuposti a část komunity není zas tak proti. A většině smrtelníků je to asi tak nějak jedno. Já se k tomu vyjadřovat nebudu; kdo by chtěl, tak si o tom může hodiny a hodiny číst na dopravním webu K-Report. (Jeho název mi L. mimochodem nebyl schopný vysvětlit. :- ) A pak se našlo i něco pro mě. 

Sobotní program se tedy opět nesl v duchu "pojedeme po všech čertech, ale pak dostaneš dobrý jídlo a pivo", jak už to tak u nás často bývá. Vyjeli jsme z Masarykova nádraží... Jo, teď jsem si ještě vzpomněla: před několika týdny jsem si zapsala do aplikace úkolů/nápadů poznámku ve znění "Masarykovo nádraží". A vůbec, ale vůbec netuším, co jsem tím kčertu myslela. Jet tam na výlet? Dát si tam tu palačinku z toho okna? Přespat tam? Eer, ne. Kdyby někoho napadlo, co se mi tehdy honilo hlavou, tak mě prosím zachraňte. Díky. Takže vyjeli jsme z Masarykova nádraží rychlíkem přes Kladno do Lužné u Rakovníka. Tam jsme přestoupili do osobáku směr Jirkov a měl to být jediný přestup, ale mezi Žatcem a Březnem u Chomutova řezají křoví nebo co, takže jsme tam museli jet kus autobusem.

Pro kraj mezi tou Lužnou a Žatcem nás napadala různá označení: L. ho nazýval "územím nikoho" a mně vytanulo "in the middle of nowhere", případně "prdelní oblast". Tím se nechci dotknout žádného místního; upřímně řečeno mě odlehlé oblasti v ČR celkem fascinují. Tahle teda není zas tak odlehlá jako třeba.

.. okolí Javorníku v Jeseníkách. Vyrostla jsem sice na malém (a roztomilém) maloměstě, ale v relativní blízkosti dvou stotisícových měst a představa, že to mám do takto velkého města přes sto kilometrů, je pro mě dost... nepředstavitelná. Často při návštěvě takových míst přemýšlím, jak by se tam žilo. Předně bychom si rozhodně museli pořídit auto, bez kterého se v Praze krásně obejdeme, protože doprava na konce světa bývá mizerná. A co práce, gastro, kultura, sociální život...? Tolik otázek. 

Severní Čechy je obzvlášť příznačné navštěvovat při zamračeném počasí. Zastávka v Jirkově.

Tahle řekněme jižnější a západnější část Ústeckého kraje má zvláštní kouzlo. Když jsem byla před necelými třemi lety poprvé v Mostě, tak jsem dost koukala. Protože když se řeklo "Most", tak jsem si rozhodně nepředstavila nic pěkného. Ale vylezli jsme za městem na rozhlednu Hněvín, všude byly vidět kouzelné sopečné kopečky a vůbec to bylo dost jiné, než jsem čekala. A v pivovaru jsme tam byli velmi spokojeni. A takhle je to se vším. :- ) 

V Jirkově jsme se šli podívat na náměstí a pak už jsme na autobusáku čekali na trolejbus. Na tomto městě mě podobně jako minule na Litvínově nic moc nezaujalo. Přijel nejdřív spoj na druhou stranu s řidičem kouzelným dědečkem, který prý kvůli příteli trochu zabrzdil, když viděl, že si fotí ten trolejbus. :- ) Asi měl pochopení pro šotouše. Každopádně bylo vtipné, že pak takhle proti nám jel i v Chomutově a koukali jsme na něj ve stylu: "hele, to je von!" a on nás podle všeho taky poznal. :- D

Kostel na náměstí.

Bůček.

Kouzelný dědeček.

No, takže jsme se svezli do Chomutova, který je na Jirkov v podstatě nalepený, takže si člověk ani nemusí všimnout, že se ocitl v jiném městě. V Chomutově se mi líbilo náměstí s podloubím a pěknými baráky.

Odměnou za tuhle pouť mi byla návštěva místního America Grill & Baru, kde točí pivo z chomutovského Prvního občanského pivovaru Karásek a Stülpner. Když tu byl L. naposled, tak ale měli jen ginger ale, což je podle popisu "lehce alkoholický zázvorový nápoj" – nebudu tedy přehánět, když řeknu, že to není pivo a že jsem doufala v nějaké, ehm, normální pivo. A když jsme před tímhle výletem přemýšleli, kam pojedem, tak jsem byla lákána kamsi na zelené pivo, které jsem nikdy neměla a ani na něj nebyla zvědavá, takže jsem to rázně zamítla. No, pointa už je asi jasná – v hospodě točili z chomutovské produkce zrovna jen zelené pivo. Byla jsem tak donucená ho konečně zkusit a příjemně mě překvapilo. Ukázalo se totiž, že za moji averzi mohly hlavně výtečnické pivovary, které do něj cpaly chemickou "brilantní modř" nebo co. :- D Tahle Jarní jedenáctka obsahovala prý výtažek z heřmánku, mateřídoušky a meduňky a byla celkem svěží, takže jsem dokonce zvládla i víc než jen jednu.

Ve skutečnosti bylo možná o trochu zelenější, ale vlastně ani nijak zvlášť ne.

Ze sympaticky graficky provedeného menu jsem si už předem vyčíhla Buffalo hamburger (větší 150g verzi) za 125 CZK a k němu hranolky s texas kořením za 35. L. jako obvykle dloouho přemítal a nakonec to padlo na Fish & chips ("aljašská treska s hranolkama") za 149 CZK a ještě coleslaw taky za 35. Coleslaw jsem chtěla ochutnat hlavně já, protože podle obrázku vypadal přesně tak, jak ho mám ráda. Bohužel se ale ukázalo, že je na mě moc ostrý (podle L. kvůli křenu), takže jsem se držela svého pokrmu. Burger nezklamal, maso jsem obdržela dle instrukcí víc propečené a obzvlášť hvězdná byla překvapivě slanina. Slabou stránku představovala bulka, která byla na můj vkus moc hutná a měla jsem problém ji dojíst. Přednost dostaly hranolky, které mi dost vyhovovaly. Ochutnala jsem i fish and chips a chutnalo mi to o dost víc než ve stejnojmenné pražské restauraci. Ale ty otravné všudypřítomné kosti mi rychle připomněly, proč jím z ryb tak maximálně lososa.

America Grill & Bar má interiér americky laděný (nečekaně) – mají tam dost podobné boxové sedačky jako v pražském HaDogu, klecový koutek s fotbálkem a spoustu tematických tabulek a jiných dekorací. Potěšila mě i hudba, protože na obrazovkách sice běželo Óčko, ale hrál dobrý rockově/popový mix. Pochválit chci taky obsluhu, což byl v našem případě takový trochu rozjuchaný na nic si nehrající mladík. Několik přítomných skupinek tvořili očividně jeho známí, kteří byli tak krásně okázale znudění s cigaretou a panákem (ačkoliv tam byla cedulka zákaz kouření, možná jen dekorační), takže vznikla dokonalá maloměstská atmosféra. 

Sobotní odpoledne v Chomutově.

Tohle je něco, co si potřebuju často připomínat. To vpravo, ne to vlevo.