Úterý 14. 7. 2015 – Takže Ostrava!!! (Takhle se to tam píše.) ... Tento rok jsme jeli na dovolenou do Ostravy. To jsem vymyslela já, jelikož jsem se chtěla podívat poprvé na Colours, a kdy jindy než tehdy, když je tam Björk. A L. dodal pár výletů do okolí, v plánu byly samozřejmě i minipivovary v Ostravě a okolí a vznikl z toho dost aktivní a různorodý pobyt.
Vyjeli jsme v úterý až po desáté, jelikož jsem před tím měla ještě celkem důležité zařizování, které moc nešlo přesunout. Sprintovali jsme pak s věcmi nejdřív na vlak na Masarykovo a pak na hlavák, což mě trochu vyčerpalo a mělo za následek, že na oběd rozhodně nebylo možné počkat až do Ostravy, takže jsme už po jedenácté navštívili jídelní vůz JLV. Dala jsem si celozrnné penne s grilovanou zeleninou, sušenými rajčaty a sýrem Gran Moravia ze sezonní nabídky za 115 CZK a nebylo to zas tak špatné (doteď si pamatuju naprosto nechutné rajčatové těstoviny z pendolina...). L. si z téhle nabídky dal telecí kýtu na barevném pepři s čočkovým salátem se zeleninou za 159 CZK a také si nestěžoval.
Vystoupili jsme v Ostravě-Svinov a šli shánět týdenní jízdenky na MHD. Během prvních pár minut před nádražím nás stihli odchytit mladí zevlové a dost otravně žebrali. Jízdenky jsme koupili v infocentru, a jelikož si L. kromě vlakových tratí rád projíždí i ty tramvajové, tak prý že se hned někam projedem. (Já mu to toleruju, protože tímto způsobem člověk často vidí části města, kam by se jinak nedostal.) Jeli jsme se tedy projet do Výškovic, což je sídliště na jihu. Míjeli jsme Avion, a jelikož už jsem měla (zase) hrozný hlad, stavili jsme se tam cestou zpět na svačinu. Obchoďák jsme nejprve prošli dvakrát dokola, než jsme konečně objevili zastrčený food court. Zvolila jsem falafel s kupou zeleniny a pita chlebem, L. jen fresh z Uga. Ale jo, takový fast food se mi líbí.
Odtamtud to bylo jen kousek na zastávku Sport Aréna, kde se nacházelo naše ubytovací zařízení Hotel Puls. (Tímto jsem si splnila svůj sen z předchozích let spát během fesťáku v hotelu a dát si dvakrát denně sprchu, haha.) Vybrala jsem ho podle přijatelné ceny a tak, aby nebylo zas tak daleko od fesťáku, kdybychom někdy museli jít v noci pěšky (což jsem doufala, že nenastane...). Slečna na recepci byla milá a pokoj samotný předčil moje očekávání. Měli jsme tam i televizi s plochou obrazovkou nebo jak se to říká, kterou jsme překvapivě ani jednou nezapnuli.
Krátce po ubytování jsme se vydali na výlet po Ostravě. Jeli jsme na západ na zastávku Vřesinská, kde končí všechny tramvaje a začíná tam lesní trať do Zátiší za městem. Bylo to tam pěkné, akorát na Vřesinské zas plno zevlů/bezďáků/spoluobčanů. To mě otravovalo během celého pobytu, protože ano, dalo se to čekat, ale nečekala jsem, že to bude až v takové míře.
No a jelo se do pivovaru no. 1, a to do Zámku Zábřeh. Ten doporučovaly i slečny na votoči a tvářilo se to trochu luxusně (hlavně ceny teda), tak jsem si říkala, jestli jsme na to dostatečně oháklí. Byla to ale obyčejná (ale pěkná) restaurace, luxusní nádech měly vážně jen ceny a látkové ubrousky :- D Kromě vnitřku, kde jsme seděli, mají i celkem velkou zahrádku, kde probíhal nějaký jazzový koncert staříků. Z menu se mi nevybíralo moc dobře, jelikož se mi tam nechtělo dát za jedno jídlo třeba pětikilo, ale hlavně tam spíš převažuje "staročeská" knedlíková kuchyně a plno pokrmů tam mají se smetanou. Nakonec teda "zámecký řízek z vepřové panenky smažený na sádle, s bramborovým salátem bez majonézy a kytičkou trhaných salátů" za 229 CZK. Bylo u toho 300 g, což jsem napůl přehlídla / napůl to brala jako váhu celého jídla. No a ne, ten řízek byl přes celý velký talíř :- D L. si dal "výběr listových salátů s plátky hrušky, domácího kozího sýru, pečenými rajčaty a rozpečenou bagetou" za 139 CZK. Když nám to číšník nesl, tak mi automaticky strkal ten salát a pak byl hrozně překvapený a smál se, že mi teda bude muset dát ten "řízeček". Trochu jsme jim tam asi bořili stereotypy. A to ještě nevěděli, že ten večer budu platit :- D Za ty prachy mi to ale připadalo jako "prostě řízek", na chuť ne tolik nepodobný těm, které si dávám za kilo. Bramborový salát mi vůbec nechutnal, ale já jsem hodně zvyklá na tu maminčinu verzi a jiné moc nejsem schopná akceptovat, i když to čas od času někde zkusím. Salát, co si dal L., vypadal moc hezky a prý byl i dobrý.
Dali jsme ještě jedno (já měla dvě světlé jedenáctky a L. jako druhé puškvorcové černé pivo, které bylo celkem sladké) a měli jsme dost, první dny bývají už kvůli cestování náročné. Do hotelu to bylo kousek pěšky, což bylo příjemné. U ubytování mi vždycky jde hlavně o postel a sprchu, ostatní věci jsou vedlejší. Tak u postele jsem měla nejdřív pocit, že ležím na šutru, jelikož naše postel je o dost měkčí, ale pak jsem si na to zvykla a byla nakonec fajn. Rozhodně už jsem v hotelech spala na o dost horších. Po sprše chci, aby tekla v kteroukoliv hodinu teplá voda silnějším proudem, než je čůrek, což tristně vůbec nebývá pravidlem, ale tady to bylo v pořádku. Takže se spalo dobře, což bylo štěstí, jelikož nás čekal náročný den :- )