Ha, první bod do projektu 101 Things in 1001 Days díky dnešnímu výletu splněn! Já věděla, že je fajn vytvořit to tak, aby se některé části plnily, aniž bych se nějak ultra snažila. :- ) Ale chudák L., nějakou dobu teď ode mě co se týče nápadů na výlety uslyší asi jen a) "tak jo, to je na seznamu!" nebo b) "éé, to tam není, tak nevím". :- D Každopádně Solvayovy lomy jsme plánovali už celkem dlouho a já chtěla při téhle první letní výletové příležitosti tzv. "berounský balíček", který zahrnuje větší či menší turistický výkon v této naší velmi oblíbené oblasti + zaslouženou odměnu v podobě dobrého jídla a piva nejčastěji v berounském BlackDogu.

Vzhledem k mému vztahu k seznamům, statistikám a osobnímu rozvoji to byla jen otázka času. Nakonec jsem taky podlehla místní epidemii a v období od 26. června 2016 do 24. března 2019 (ještě že to ta stránka sama vypočítá) se budu moci zabavovat plněním sto a jednoho cíle.

Je tu poslední článek ze série Liberecko 2016, a to o odjezdovém dni, kdy jsme ještě pár věcí stihli. Ráno jsme dojedli zbytky zásob, rozloučili se s paní majitelkou (a poděkovali jí za tip na Výšinu) a odložili si majetek v nádražní úschovně. Pak byla v plánu návštěva iQLandie, jelikož mi to přišlo jako must-visit atrakce v Liberci. Omylem jsme ale nejprve vlezli do budovy Babylonu, což je teda dost šílený místo.

Ta velká věc na náměstí se vůbec nechtěla hezky vyfotit.

Po čase jsem na něco kývla a byl z toho fakt zážitek. Kolegové se na obědě zmínili, že jdou příští týden lézt na stěnu. Tak říkám, že jsem na tom nikdy nebyla, ale že bych to vlastně možná chtěla zkusit (teoreticky, někdy v budoucnu). A oni na to, ať jdu s nima. Cože? Už příští týden? Ne až třeba za rok? No necítila jsem se na to zrovna připraveně. :- D Po x týdnech zkouškového, kdy jsem podnikala jen výlety do hlubin mentálního a fyzického vyčerpání jsem byla z představy takové sportovní aktivity lehce nervózní. A bylo jasné, že mi budou muset kolegové věnovat dost pozornosti, aby mě naučili nějaké základy toho, jak se tam nezabít, a že budu za úplnou lamu. Ale lákalo mě to, tak jsem tam s nima nakonec fakt vyrazila...

Hola, po x-týdenním zkouškoidním maratonu mám konečně volný víkend, a tak nabírám energii a počítám zbylé dny dovolené. Obojího dost málo. Takže vzpomínka na třetí den libereckého pobytu přijde vhod. :- ) Ten den jsme vylezli na Smrk, trochu se projeli vlakem u hranic a pak navštívili úžasný pivovar v Krásné Studánce.

Na sobotní dopoledne jsem měla původně naplánovanou návštěvu hradu Grabštejn a pár dalších drobností, ale L. objevil na poslední chvíli jakousi jízdenku Nisa, na kterou se dalo jezdit vším možným v tom regionu, tak jsme ji využili. Svezli jsme se z Zittau parním vláčkem po úzkokolejce, trochu se prošli v Zittauer Gebirge no a odpoledne jsme podnikli výlet do Frýdlantu – klíčová slova věž, žebra a pivo.

A je tu konečně pokračování a nějaká akce. V pátek jsme se po královské snídani svezli busem pod Ještěd a začali s ním hrát hru "chyť si mě". Asi dva týdny před odjezdem jsme se dozvěděli, že probíhá výluka na tramvajových tratích, což ovlivnilo například právě zastávku před naším penzionem a trať na Ještěd, kam jezdily místo tramvají busy. Když na to L. přišel, tak se mu zhroutil svět (to ani moc nepřeháním) a chtěl celý pobyt přeplánovat na jindy. Dělala jsem si z něho kvůli tomu trochu srandu, že je to přece skoro jedno, když tam jezdí náhradní doprava. No, tak to byl můj první velký omyl. Netušila jsem, jak je ta trať pěkně vesnická, vede hezky do kopce a dojede se tak blízko Ještědu. Tak jsem musela nakonec souhlasit, že tramvají by to opravdu mělo daleko větší kouzlo a myslím, že jsem asi slíbila, že si tam ještě letos zajedeme :- ) Ještě že to máme kousek.

Jsem fakt ráda, že tahle dovolená byla naplánovaná už delší dobu, než začal ten blázinec v práci a ve škole, kvůli kterému nestíhám některé zábavné věci, například psaní článků na blog. Každopádně ubytování v Liberci bylo domluvené, dovolená zadaná, takže jsme ve čtvrtek 5. května navečer vyrazili na sever. Do Liberce je tak skvělé spojení vlakem, že jsme i my jeli žlutobusem. Ten je sice v pohodě, ale stejně vnímám jako lehký handicap, že vlakem to trvá tak dlouho a ještě s přestupem. Výsledný dojem z té oblasti byl totiž takový, že jsem po příjezdu žhavila bezrealitky.cz a zjišťovala cenovou relaci místních bytů. :- D Ale to je jen takový můj koníček a příštích pár let to stejně není aktuální. Nicméně se Liberec úspěšně zařadil po bok například Olomouce a Českých Budějovic, které tak nějak považuju za místa, kde by to teoreticky šlo.

Pilně, velmi pilně sbíral L. body za jízdenky zakoupené na internetu, a tak zase nastal slavný okamžik, kdy jsme se mohli vozit vlaky celý den po ČR zdarma. Dobře, nebylo to úplně zdarma – na osobu to vyšlo na 34 CZK a ujeli jsme 671 kilometrů. A ještě zvládli ochutnat 8 druhů piva ze 2 pivovarů. Takže not bad.

Bude to teď trochu retrospektivní, jak postupně píšu o výletech, které jsme za poslední dobu podnikli. Aneb hurá, končí okurková sezóna. :- )

Předminulý víkend nebylo zrovna moc hezky, natož teplo. Proto jsme vytáhli ze zásoby jeden z výletů, na které není zapotřebí nehnusné počasí, a to pouť po severských městech. Pro L. bylo nezbytně životně důležité se letos svézt trolejbusem z Jirkova do Chomutova (nebo asi i naopak), jelikož prý téhle lince hrozí zrušení. Pro část šotoušů včetně milého by to byl projev bezpráví a tuposti a část komunity není zas tak proti. A většině smrtelníků je to asi tak nějak jedno. Já se k tomu vyjadřovat nebudu; kdo by chtěl, tak si o tom může hodiny a hodiny číst na dopravním webu K-Report. (Jeho název mi L. mimochodem nebyl schopný vysvětlit. :- ) A pak se našlo i něco pro mě.