24. listopadu 2015 – Sraz s K., což je vždycky příjemné, a jinak bych to nazvala asi jako večer předražených piv. :- D Do Fish & Chips v Dlouhé jsem chtěla hlavně na burger, na který jsem slyšela chválu. Že bych si tam dala fakt fish & chips jsem vůbec neplánovala, ale nakonec to tak dopadlo. A pokračování proběhlo v podniku Prague Beer Museum – čím víc hejtů jsem na něj četla, tím víc jsem se tam chtěla podívat, jestli je to opravdu takový horor. Tak už víme pravdu. 

Záchvěv zdraví! A taky jsem musela do školy (kde jsem ale zas promrzla, tak doufám, že se nevrátím do bodu nula), takže když mě L. po pár hodinách (přesněji čtyřech) lákal na oběd do Bio Zahrady, tak jsem se ani moc nebránila.

(Doplněna druhá a třetí návštěva.) 25. 10. – Plán na nedělní oběd zahrnoval: návrat do civilizace po nemoci v podobě návštěvy nějakého zařízení, kde by se dalo sehnat dobré pivo a maso. Při té příležitosti jsem si vzpomněla na Malešický mikropivovar, kam jsem se chystala v podstatě od jeho otevření (takže už zhruba rok), ale došlo na něj teprve teď. Spoiler: vybrala jsem dobře :- )

O tomto místě jsem poprvé četla na jedné FB stránce, kde někdo sdílel tabuli s pivy na čepu s komentářem "Království piva v Bubenči..." a já to nejdřív pochopila jako takový blíže nespecifikovaný výkřik do tmy, ale ono se to vážně jmenuje Království piva :- D Je to kousek od Hradčanské a zašli jsme tam dnes za odměnu, že jsem dnes (sobota) zvládla brzo ráno vstát a přežít ve škole skoro šest hodin hororového předmětu.

27. 9. 2015 – Vegefest... Na tuto akci mě dotáhl spíš L. – ne že bych neměla ráda vegetariánská jídla (ostatně doma si ani jiná nevařím), ale jednak se při jejich výběru častěji spletu a druhak se zároveň konal poslední letošní Street Food Jam před Crossem. Nakonec jsme udělali kompromis... a stihli jsme oboje :- )

Příval venkovních gastro akcí očividně ještě nekončí :- ) Dnes jsme vstávali pozdě a nechtělo se nám vařit, takže se skvěle hodil Jakože cože?! Food Festival. K němu jsem byla sice nejdřív trochu skeptická, protože ho pořádala Milka, ale sešla se tam velmi dobrá sestava stánků a nakonec jsme byli oba dost spokojeni. Nechali jsme se i vyfotit s pozadím milkové vlny (druhá možnost byla na ní surfovat, což už bylo trochu moc :- D

Jak už jsem zmiňovala ve shrnutí léta, vyzkoušela jsem v srpnu restauraci Meat & Greet fungující od letošního června. V pátek po práci jsem zašla s kolegou na jídlo do tohoto podniku na Senovážném náměstí podruhé a dostala chuť o něm napsat něco víc než jen krátkou zmínku.

Street Food Jam... Tak trochu se z toho pro mě stal symbol letošního léta, resp. té části strávené v Praze. Koná se letos celkem šestkrát a já se dnes zúčastnila už potřetí. Koncept akce se příliš nemění, ale vedle známých tváří na člověka vždy čekají i nějaká překvapení, takže se určitě vyplatí zamířit před Cross znovu a znovu :- )

6. září 2015 – Slota! Siberie! Sice trochu přeháním, protože bylo okolo 15 °C, ale kvůli příšernému větru, který odnášel vše pevně neukotvené (podle předpovědi zas vtipně "čerstvý vítr"), to bylo pocitově o dost míň. Do města jsme vyráželi až v půl třetí s plnými batůžky knížek, které jsme plánovali odložit na bazaru / výměně knih v Oku (poprvé jsem se chtěla věcí spíš zbavovat než jich co nejvíc nakřečkovat a moje minimalistické já z toho mělo velmi dobrý pocit), a pak se jít najíst na Foodparade u trojského zámečku. Záměrně říkám "jít se najíst", protože na nějaké zdlouhavé ochutnávání a vysedávání to v tomto počasí vážně nebylo. Nakonec jsme to ale zvládli k mé velké spokojenosti a byla jsem ráda, že jsem překonala nutkání strávit odpoledne v posteli, kde se při ošklivých povětrnostních podmínkách tráví čas obzvlášť příjemně.

Než jsem zvládla sepsat celou dovolenou, stihla jsem pár gastrozážitků – T-Anker, Únětický pivovar a Street Food Jam. Protože jíst se musí, že jo. A až teď jsem o svém vzrůstajícím zájmu o jídlo (a žrací akce :- ) začala přemýšlet v tom smyslu, že se vlastně dost hodí mít v oblibě nějakou činnost, kterou člověk beztak musí vykonávat. Spánek už miluju (kromě spánkové paralýzy), tak teď jídlo. A možná se někdy i dopracuju k tomu, že o tom budu schopná říct víc než "bylo to dobrý / nebylo to dobrý".