4. 7. 2015 (Sváteční vedro I ) – První den prodlouženého svátečního víkendu, hurá! A teploty nad 35 °C. Instinkty mi sice radily někam zalízt a vylízt, až to přejde, ale nakonec jsme vymysleli bojový plán a rozhodli si to užít. A byla to super volba :- )
Jet do Koněpruských jeskyní, až bude vedro, jsme plánovali už nějakou dobu, a teď nastal ten správný čas. Bojový plán spočíval v tom, že jsme vstávali ve 3.55 a v 6.30 jsme byli na startu na zastávce Králův Dvůr-Popovice. Následovalo stoupání na zahřátí. Bylo sice ještě krásně, ale stejně mi to dávalo dost zabrat. Potom, co jsem v dubnu zvládla 35 km a v květnu byla přes dva týdny nemocná, mám kondici úplně v háji, potřebovala bych s tím něco udělat. Po vyškrábání se na kopec přišla odměna v podobě sestupu se zlověstným nádechem, protože jsme věděli, že k jeskyním to bude zas do kopce. A to byl příšerný sráz, měla jsem pocit, že by se tam asi líp lezlo po čtyřech :- D Nahoře bylo kouzelné zákoutí s útvarem Aksamitova brána a poblíž hradiště Kotýz (a mělo to úplně podobnou tajemnou atmosféru jako Závist u Zbraslavi).
Pak se šlo kolem Velkolomu Čertovy schody, což je taky dost zajímavé místo.
K jeskyním jsme dorazili kolem 8.45. Na prohlídku v 8.50 se chystal obří zájezd převážně důchodců v čele s osobou, kterou ostatní oslovovali "paní vedoucí". Nejvíc mě rozsekal takový děda, který prohlásil: "Nemám rád hrady, zámky a jeskyně." To jste tady správně, no :- D Takže jsme si radši vyčkali na prohlídku v 9, kde nás bylo pár a hlavně jsme schytali úžasnýho průvodce. Pán, na kterým bylo vidět, že tomu fakt rozumí a stále ho to baví. Když jsme pak na jednom místě museli čekat, až mineme ten zájezd, viděli jsme, že oni dostali jako průvodce takové ucho, očividně nějaký brigádník, který toho prostě nemohl vědět tolik, tak jsme byli fakt rádi za toho našeho. Pár faktů: v jeskyni je prý teplota 10,6 °C, takže teplotní rozdíl oproti venku byl více než 20 stupňů. Trasa měří 620 metrů a je na ní 478 schodů. Název je v plurálu, jelikož ten komplex tvoří více jeskyní (a víc pater), které byly objevovány postupně; první otvor se ukázal po odstřelu v lomu v roce 1950. Nějací nadšenci tam chodili ve volném čase a prokopávali se dovnitř. Jeskyně byly super, někde jinde je ta krápníková výzdoba (ten jejich výraz pro to se mi líbí) možná efektnější a jak křišťál, ale tady to zas působilo tak nějak přírodněji (doufám, že to čte nějaký speleolog) a díky průvodci, který poutavě vyprávěl, jak a kde se co postupně objevovalo, to mělo nádech dobrodružství :- D Prohlídka končí v Mincovně, kde se někdy v 15. století padělaly mince, takže i krimi bylo. Jediné, co mi u průvodce drhlo, byla jeho západočeská mluva – "jdeme kolem Letošníkovo propasti". Na webu maj zas "kolem Letošníkovi propasti", ach jo. Asi jediná návštěvníkům nepřístupná významná část je takzvaná Kavárna, do které se prý musí člověk 100 metrů plazit. A ten průvodce se tam prý plazil, ptala jsem se :- D
Pak jsme mohli jít buď přímo do Berouna, což bylo dál a ne moc lesem, nebo na vlak do Srbska. To bylo sice kus v otevřené krajině, ale pak jsme zašli do lesa a bylo to fajn.
A každý výlet v okolí Berouna musí samozřejmě skončit v Berouně, protože to tam máme rádi. Blackdog, pivovar, U Viléma... plno super míst, na netu mě teď ještě zaujala restaurace Koza Róza. L. sice říká, že se mu nechce zkoušet nějakou neověřenou Kozu, ale já myslím, že by to mohlo být fajn :- ) Nicméně tentokrát padla volba na Blackdog, kam jsme šli podruhé od přestěhování a přeměny z minibistra na restauraci s terasou. K pití jsem si dala oblíbený Šerák, což byla v tom vedru (a cestě z nádraží v pravé poledne) fakt slast. Co se týče burgeru, tak při minulých návštěvách jsem měla Chupacabre burger, kde je bylinková majonéza a Ancho chilli omáčka. Teď jsem ale nechtěla něco pálivého (papričku u toho v menu sice nemají, ale já mám tu hranici jinde než normální lidi :- ), tak jsem se rozhodla vyzkoušet jednoduchý Blackdog burger, což je hovězí, salát, rajče, červená cibule, bylinková majonéza a kečup v bramborové bulce (140 g za 120 Kč a 200 g za 145 Kč). No a nevím, jestli je to tím, že od první a druhé návštěvy už jsem měla plno skvělých burgerů (třeba Dish, Palanda, Kofein nebo i ten HaDog), ale nebyla jsem zas tak oslněná. Mohl za to asi hlavně ten kečup, jehož chuť dost vylezla na povrch, což prostě nemám ráda. Příště teda asi něco bez kečupu, mohla jsem si za to sama, no :- D
Ale jinak se mi takováhle odlehčená verze burgeru líbí. Měla jsem tu menší variantu a nebyly tam zbytečnosti typu slanina, takže porce byla akorát. Maso a bulka super. Na hranolky jsem ani neměla chuť, tak jsem si jako přílohu dala malý zeleninový salát, který byl moc dobrý a bez zbytečně výrazného dresingu, takže to bylo o to čerstvější a necítila jsem se přežraně. L. měl Kimchi King burger, který byl prý pálivý (a když to o něčem řekne on, tak mně by z toho shořela pusa) taky se salátem. Pak jsme si ještě dali dezert, já rakytníkový sorbet (zmrzlina bez smetany, hurá) a L. klasiku Čokosmrt. Pokud se ale pamatuju, tak to bývalo uvnitř tekuté, tohle bylo sušší. K tomu dobrou mátovou limonádu, ale mohla být ještě míň sladká, takhle nebyla zas tak osvěžující. Blackdog je každopádně velmi kvalitní restaurace s příjemným prostředím a líbí se mi, že mají kromě úžasného jídla i dobré pivo a nealko.
A to byl v podstatě konec aktivity tohoto dne, jelikož vedro zabíjelo a vstávali jsme brzo, takže už jen rychlíkem do Prahy a domů :- )