19. 9. 2015 – BurgerKlobásShow! Na tuhle akci, která se konala v pivovaru ve Žlebských Chvalovicích u Ronova nad Doubravou (což je u Heřmanova Městce, což je u Chrudimi... no prostě v mém Pardubickém kraji), mě L. lákal už od července, ale já furt nevěděla, protože ten samý víkend byl i pražský Burgerfest, kam jsem už dvakrát chtěla a který jsem vzhledem ke svému vztahu k dobrým burgerům považovala tak trochu za povinnost. Nicméně nakonec jsem se tuhle sobotu na Prahu vykašlala a jela hodovat na venkov a rozhodně toho nelituju :- )

Street Food Jam... Tak trochu se z toho pro mě stal symbol letošního léta, resp. té části strávené v Praze. Koná se letos celkem šestkrát a já se dnes zúčastnila už potřetí. Koncept akce se příliš nemění, ale vedle známých tváří na člověka vždy čekají i nějaká překvapení, takže se určitě vyplatí zamířit před Cross znovu a znovu :- )

29. srpna 2015 – Poslední prázdninový víkend – v Praze samozřejmě hrozně moc akcí, některé i žrací, ale nakonec jsme se v pátek večer spontánně rozhodli, že budem ctít pravidlo "víkend je tady, vypadni z Prahy", a zajeli jsme si do Brna. Proč (proboha) zrovna tam? Nalákala mě akce Víkend s brněnskými pivovary na Špilberku a neplánovaně jsme se nachomýtli i na oslavách dožínek a na skok i na Industra Food Festu.

6. září 2015 – Slota! Siberie! Sice trochu přeháním, protože bylo okolo 15 °C, ale kvůli příšernému větru, který odnášel vše pevně neukotvené (podle předpovědi zas vtipně "čerstvý vítr"), to bylo pocitově o dost míň. Do města jsme vyráželi až v půl třetí s plnými batůžky knížek, které jsme plánovali odložit na bazaru / výměně knih v Oku (poprvé jsem se chtěla věcí spíš zbavovat než jich co nejvíc nakřečkovat a moje minimalistické já z toho mělo velmi dobrý pocit), a pak se jít najíst na Foodparade u trojského zámečku. Záměrně říkám "jít se najíst", protože na nějaké zdlouhavé ochutnávání a vysedávání to v tomto počasí vážně nebylo. Nakonec jsme to ale zvládli k mé velké spokojenosti a byla jsem ráda, že jsem překonala nutkání strávit odpoledne v posteli, kde se při ošklivých povětrnostních podmínkách tráví čas obzvlášť příjemně.

Neděle 23. srpna 2015 – Pro začátek vyjasnění pojmů: sušák byl můj stav v ústech po probuzení. Suchák se přezdívá místnímu vrcholu Suchý vrch, kam jsme měli v plánu jet se tento den podívat. Já mu měla pořád tendenci říkat Sucháč, ale tak se mu prý fakt neříká. Jinak probudit se s kocovinou někde, kde má člověk působit alespoň trochu slušným dojmem, je fakt sen. Přesněji řečeno tak trochu noční můra. Naštěstí mému stavu hned po probuzení a ploužení se po baráku ve smyslu "potřebuju čaj a sprchu" a tomu, že jsem si pletla slova deštník a ručník, nebyl v té nejkritičtější fázi kromě L. nikdo svědkem, pak jsem během snídaně předstírala, že mi není vůbec blbě, a vyrazili jsme na bus. Snídaně mi udělala dobře, navíc díky kombinaci dvou špekáčků, zřejmě kvalitního pitiva a venkovského vzduchu nebyl ten stav tak pekelný jako jindy, takže jsem usoudila, že se zásobou sladkého pití můžu výlet přežít.

Sobota 22. srpna 2015 – Tento víkend jsme jeli navštívit rodiště a rodiče mého milého. Se skorotchyní už jsem se seznámila minule (no jo, byla jsem tam za celou dobu teprve podruhé, zatímco L. byl u nás už alespoň šestkrát), ale tentokrát mě čekalo setkání se skorotchánem, se kterým jsme se loni minuli. Jelikož byl pátek určený na regeneraci, vyrazili jsme až v sobotu ráno a rozhodli se využít cyklobusu z České Třebové, který jede přes onu pr... obec do Dolní Moravy – výchozího bodu pro výšlap na Králický Sněžník.

Čtvrtek 20. srpna 2015 – Takže dobré ráno! Probudit se v pokoji s výhledem na Sněžku má vskutku něco do sebe. Druhý krkonošský den nás čekalo něco ještě o něco náročnějšího než ten první, a to sestup skoro tisíc metrů (chudák moje stará kolena) a tři pivovary. Uf.

Středa 19. srpna 2015 – Krkonoše, den první. Do Krkonoš jsme jeli málem už loni, ale tehdy to vyhrály Jeseníky. Každopádně nás tam ale hodně lákala Krkonošská pivní stezka, takže letos už byla odpověď na otázku "co podniknout během pár dnů volna v srpnu" celkem jasná. Nápadem jsme se nechali jen neoficiálně inspirovat a udělali si to po svém i s přespáním na Luční boudě.

8. srpna 2015 – Další teplotně pekelný víkend a další návštěva rodného východočeského (resp. Pardubického) kraje. Kromě rodinných návštěv byl v plánu výlet do Mladějova (který je už na Moravě) a pak do svitavského Pivovárku na Kopečku. Článek obsahuje taktéž úvahu o tom, jaké výhody mi přináší konzumace piva :- )

Než jsem zvládla sepsat celou dovolenou, stihla jsem pár gastrozážitků – T-Anker, Únětický pivovar a Street Food Jam. Protože jíst se musí, že jo. A až teď jsem o svém vzrůstajícím zájmu o jídlo (a žrací akce :- ) začala přemýšlet v tom smyslu, že se vlastně dost hodí mít v oblibě nějakou činnost, kterou člověk beztak musí vykonávat. Spánek už miluju (kromě spánkové paralýzy), tak teď jídlo. A možná se někdy i dopracuju k tomu, že o tom budu schopná říct víc než "bylo to dobrý / nebylo to dobrý".